Blíží se nová ekonomická krize? Odborník otevřeně promlouvá

Optimismus střídá ostražitost

Na rozdíl od roku 2008, kdy se jednalo o důsledcích pádu banky Lehman Brother, a let 2011- 2012, kdy se pozornost zaměřovala na možný kolaps eurozóny, nepanuje nyní bezprostřední krize, zdůrazňuje ekonom. Vysvětluje, že na namísto toho jsou zde trvalé obavy, zda tradiční myšlenky a tradiční vůdci neztrácejí váhu, a globální ekonomika tak nevstupuje na neznámé a nebezpečné území.   

Předpověď růstu, kterou Mezinárodní měnový fond zveřejnil krátce před výše uvedenou schůzkou, byla opět revidována směrem dolů, připomíná profesor. Podotýká, že ačkoliv se recese nebude týkat žádného velkého regionu, míra očekávaného růstu se nebezpečně blíží stagnaci.  

"Ještě horší je šířící se zjištění, že centrální banky mají ve svých nádržích málo paliva," pokračuje Summers s tím, že recese přichází fázově a nečekaně. Aby se ji podařilo zabránit, je obecně nutné omezovat úrokové sazby o 5%, dodává expert. Konstatuje, že nikde v průmyslovém světě však centrální banky nemají takovou rezervu a nemohou si ani dovolit nekonvenční politiku, jakou je kvantitativní uvolňování, přičemž i odhady trhů naznačují, že v nadcházejících letech se takové prostředky získat nepodaří.   

"Po sedmi letech neustálého přehnaného optimismu ohledně hospodářského výhledu existuje rostoucí ostražitost, že výzvy pro růst nejsou ani tak doznívajícími dopady krize, ale jde o strukturální potíže globální ekonomiky, které ke krizi a následným problémům přispěly," píše Summers. Doplňuje, že je stále více důvodů nepochybovat o tom, že průmyslový svět si nemůže zároveň dovolit úrokové sazby, které podpoří střadatele, finanční stabilitu a adekvátní růst - střádání se stalo přebujelé, nové investice nejsou dostatečné a stagnace je spíše sekulární než přechodná.

Podle ekonoma může být stěží velkým překvapením, že tam, kde se růst rok od roku propadá a těží z něj jen malá část populace, se voliči stávají nevrlými. Jako příklad uvádí politické trauma roku 1968, kdy v mnoha zemích vyšli lidé do ulic, přičemž jednoznačně nešlo jen o specifické problémy jako Vietnam ve Spojených státech. "Stejným způsobem - s brexitem, vzestupem Donalda Trumpa a Bernieho Sanderse, silou pravicových nacionalistů v Evropě, silou Vladimira Putina v Rusku a návratem uctívání Maa v Číně - je těžké ubránit se závěru, že svět zažívá renesanci populistického autoritářství," soudí odborník.    

Je třeba přestat šetřit

Uvedené trendy se vzájemně podporují, deklaruje profesor. Vysvětluje, že slabá ekonomika podporuje zuřivou politiku, která přináší nejistotu, což vede k dalšímu cyklu oslabování již tak slabé ekonomiky. "Veřejnost ztratila důvěru v schopnosti ekonomických vůdců a jejich závazku sloužit širokým národním zájmům namísto zájmu globální elity," míní Summers. Podotýká, že mnoho dlouhodobých ekonomických lídrů ve veřejném i soukromém sektoru očividně hledá cestu skrze výše uvedený smutný cyklus a uchyluje se k popírání, hněvu, vyjednávání a nakonec k přijetí nové reality.   

Ignorovat veřejné nálady není dlouhodobě udržitelné, varuje expert. Konstatuje, že 60 let populistické politiky v jižní Americe demonstrovalo, že ekonomický nacionalismus ve své tvrdé podobě není životaschopnou hospodářskou strategií. Proto by mezinárodní společenství a vůdci jednotlivých států měli podle experta spíše hledat cestu, kde je mezinárodní spolupráce ještě prospěšná a obohacující, ale nezaměřovat se přitom na moralisty či globální elitu, nýbrž na priority širokých středních vrstev.   

"Konkrétně to znamená odmítnutí úsporných opatření ve prospěch investičních ekonomik," nabádá Summers. Vysvětluje, že v době, kdy trhy říkají, že problémem další generace bude spíše nedostatečná než silná inflace, centrální banky musí nastavit urychlování poptávky jako klíčový cíl a spolupracovat na tom s vládami.

Posílení investic do infrastruktury ze strany veřejného i soukromého sektoru by mělo být bezprostřední prioritou fiskálních politik, apeluje profesor. Připomíná, že v domácím prostředí to znamená uvědomit si, že takový kurz je prospěšný pro rozpočet, jelikož ekonomika roste a snižují se odložené závazky na její obsluhu, stejně jako obsluha dluhů. Z globálního hlediska jde pak o poznání, že posílení nástrojů pro infrastrukturní financování nabízejí příležitost pro větší investiční požadavky a lepší návratnost střadatelům ze středních vrstev, dodává Summers.   

Zaměření se na mezinárodní hospodářskou spolupráci obecně vyžaduje posun od kapitálových příležitostí k lepším výsledkům pro pracující, zdůrazňuje ekonom. Deklaruje, že k dosažení tohoto cíle bude třeba výrazně posílit spolupráci na řešení jevů považovaných za temnou stranu toku kapitálu - tedy praní špinavých peněz, regulační arbitráže a vyhýbání se placení daní.

"To je jen pár myšlenek," připouští expert. Závěrem dodává, že jedno by mělo být jasné: Jen málo věcí bude natolik důležitých pro úspěch příštího amerického prezidenta, jako je obnova důvěry v globální ekonomiku.     

Témata:  ekonomika,  krize,  USA