reklama

"Když mluvíte místním jazykem, je to obrovská výhoda," řekl Bloombergu místopředseda společnosti Blackrock a bývalý prezident švýcarské centrální banky Philipp Hildebrand. A dodal: "Mnoho Němců má pocit, že ECB nekomunikuje dostatečně."

Christine Lagardeová, které bude 1. ledna 64 let, se podle vlastních slov učí nejen jazyk centrálních bankéřů, ale i jazyk své nové domoviny. Zvládnout ovšem bude muset také pojmy jako Eigenmittelanforderungen (kapitálové požadavky na banky), Anleihekaufprogramm (program nákupů dluhopisů - termín pro kvantitativní uvolňování) nebo Negativzinsen (záporné úrokové sazby).

Na rozdíl od její rodné francouzštiny, která rozlišuje jen dva rody podstatných jmen - mužský a ženský - má němčina také rod střední a jména na rozdíl od francouzštiny skloňuje. V západním světě proto platí za obtížný jazyk. Podle německého Goethe Institutu je ke zvládnutí běžné konverzace zapotřebí 240 hodin výuky.

Předchůdci Lagardeové se s touto výzvou popasovali každý po svém. První prezident ECB Wim Duisenberg pocházel z Nizozemska a německy mluvil ještě předtím, než se přestěhoval do Frankfurtu. Francouz Jean-Claude Trichet se o to pokusil a pochvaloval si, že díky této zkušenosti "získal hlubší pochopení" německého způsobu uvažování.

Dosáhl natolik velkého pokroku, že byl schopen pronést projev v němčině, když se v roce 2009 slavilo deset let od zavedení eura. Novinářům později řekl, že jej potěšilo, jak byl proslov přijat, ale dodal, že němčina je "těžká".

Jeho nástupce Itala Maria Draghiho některá německá média kvůli záporným sazbám a programům nákupů dluhopisů démonizovala. Německy se za osm let v úřadu prezidenta ECB nenaučil. Jeho nejslavnější veřejné pokusy pocházejí z let 2012 a 2016, když kritizoval odpor vůči své radikální politice. Tehdy použil obrat "nein zu allem" (ne všemu).

Lagardeová říká, že jí obtíže neodradí. Když jí německý europoslanec Joachim Schuster položil v Evropském parlamentu otázku ve své mateřštině, řekla mu: "Jednoho dne vám budu schopna odpovědět v němčině."