Santos má Nobelovu cenu míru právem, tvrdí politologové

"Ta dohoda byla neuvěřitelný úspěch. Santos donutil organizaci FARC k ústupkům, ke kterým by nikdy nepřistoupili před pěti, deseti lety. Za to, že donutil tuto marxistickou extremistickou organizaci, aby přijala kapitalismus, demokracii a vládu práva, si zaslouží Nobelovu cenu," uvedl analytik Petr Boháček z Asociace pro mezinárodní otázky.

"Prezident Santos byl ministrem obrany předchozí vládě, kde byl zastáncem tvrdé linie, a dokázal svou politiku upravit. Stal se z něj člověk, který byl otevřený k mírovým jednáním. Takže možná byla snaha (Nobelova výboru) ocenit, že dokázal zhodnotit šance vojenského řešení a snažil se přistoupit na to mírové," řekl politolog Jan Němec z Vysoké školy ekonomické.

Němec si všímá i skutečnosti, že Nobelův výbor neocenil vrchního velitele FARC Timoleóna Jiméneze zvaného Timošenko, který dohodu podepsal za povstaleckou organizaci. Podle něj členové výboru nechtěli opakovat situaci z roku 1994, kdy ocenil mimo jiné vůdce Organizace pro osvobození Palestiny Jásira Arafata. "Tehdy se na Nobelův výbor snesla velká kritika, že Jásir Arafat je zodpovědný za mnoho mrtvých. A FARC ještě stále figuruje na některých seznamech teroristických organizací, takže si myslím, že v tom se snažil být Nobelův výbor zdrženlivější," řekl.

Podle něj ani není jisté, zda Nobelova cena bude znamenat impuls pro další mírová jednání v Kolumbii po neúspěchu dohody v referendu, případně jestli by mohla vést k opakovanému hlasování. "Nejsem si jistý, že by to pomohlo. U referenda byl asi největší problém volební neúčast," doplnil.

Ukončit konflikt se laureátům Nobelovy ceny míru nepodařilo

1973 - Cenu získali poradce amerického prezidenta pro otázky národní bezpečnosti a ministr zahraničí Henry Kissinger a severovietnamský komunistický politik Le Duc Tho za jednání vedoucí k dohodě o ukončení války ve Vietnamu a obnovení míru z ledna 1973. Le Duc Tho však cenu odmítl kvůli údajné "pokračující americké agresi". V agresi ale pokračoval právě severní Vietnam, který po odchodu amerických jednotek jižní Vietnam v roce 1975 dobyl. Toto konečné fiasko Spojených států ve vietnamské válce bývá přičítáno i Kissingerově politice.

1978 - Egyptský prezident Anvar Sadat a izraelský premiér Menachem Begin za izraelsko-egyptskou dohodu, která byla v roce 1978 vypracována v americkém Camp Davidu (podepsána v roce 1979) a která pootevřela dveře nadějím na možné trvalé mírové uspořádání v oblasti. Sadata nakonec jako zrádce zavraždili v roce 1981 muslimští fundamentalisté.

1994 - Cena udělena izraelskému premiérovi Jicchaku Rabinovi, izraelskému ministru zahraničí Šimonu Peresovi a představiteli Organizace pro osvobození Palestiny (OOP) Jásiru Arafatovi za jejich aktivní příspěvek k uzavření historické mírové dohody mezi Izraelem a palestinským hnutím a za podíl na řešení krize na Blízkém východě. Mírová dohoda vedla ke vzniku palestinské autonomie na izraelském území a slibovala - na základě principu území za mír - další kroky k celkovému urovnání konfliktu ve Svaté zemi. Odměnění Jásira Arafata, jenž strávil větší část života v čele teroristické organizace, vyvolalo i kritiku, kterou člen Nobelova výboru Kare Kristiansen vyjádřil demonstrativní rezignací. Kritizován byl i Rabin, který v roce 1967 velel vojskům, jež obsadila západní břeh Jordánu a pásmo Gazy. Rabina nakonec v roce 1995 zavraždil izraelský pravicový extremista.

Témata:  Nobelova cena,  Kolumbie,  Juan Manuel Santos