Komentář: Zkrotit nezkrotného? Do střetu s mocí prezidenta se neodvažuje jít nikdo

Po měsících přešlapování to vypadá, že Česko bude mít vládu. Vládu koaliční, „bolševickou“, konstruktivní, prezidentskou – jak je komu libo. Jedno je však jisté. Premiér Andrej Babiš společně s prezidentem Milošem Zemanem dosáhli maxima možného. A zřejmě jde o pouhou předehru. Ulehčují jim to občané, politická opozice, ale i koaliční ČSSD. Prezident Zeman dosáhl za několik málo let toho, co se podařilo málo komu – političtí rivalové se takřka bojí mu oponovat, vinu raději svalují na premiéra.

Skutečně. Nedobytná autorita Hradu, které neublíží ani nedůstojná a směšná komedie kolem pálení rudých trenek, je čím dál silnější. Podíváme-li se na současnou politickou situaci v Česku, je bezesporu výsledkem aktivního konání prezidenta, jeho spolupráce s trestně stíhaným premiérem, pasivním poklonkováním ČSSD a téměř mizivou aktivitou opozice. Ta se navíc oprávněně bojí, že pokud by se do jakékoliv větší akce pustila, mohla by umést cestou k předčasným volbám, které snad nikdo kromě hnutí ANO nechce.

Miloš Zeman ví, že Babiš by rád vládl sám. Zatlačil tak na část ČSSD jemu nakloněné a rozvrácenou stranu donutil vstoupit do vlády – a tím ji zároveň legitimizovat. Kdysi svou stranu poníženě srazil na kolena, když v rozporu s rolí, kterou mu klade Ústava, odmítl jmenovat Miroslava Pocheho za ministra zahraničí. Bravo! Skvělá taktika. Ačkoliv jde o jasné porušení ústavních pravidel, chytře si vybral kontroverzní postavičku z pražské odnože ČSSD, která je spojována s pověstí kmotrovství. Opozice v čele s Piráty sice správně uvádí, že Poche je kontroverzní figurou. Měla by se však zaměřit na princip – může si prezident dovolit nejmenovat ministra, může mu to projít? Nemělo by. Díky laxnímu postoji opozice a zejména servilitou ČSSD se mu to však podaří. Slabý předseda ČSSD Jan Hamáček by v případě Pocheho nejmenování (a k němu nedojde, nemažme si med kolem pusy) zřejmě nesáhl ke kompetenční žalobě na prezidenta, na kterou by měl jistě právo. Vždyť ale manévrovací prostor pro premiéra chtě nechtě koriguje Zeman - ví to opozice?

Okopávání ČSSD a její nedůstojná role je možnou předehrou ke skutečné vládě jedné strany – hnutí ANO, s občasnou podporou KSČM nebo SPD (oběma subjektům prezident Zeman několikrát vyjádřil podporu). Právě KSČM celé šarádě přisluhuje a kouřovou clonou v podobě přehnaných požadavků zakrývá ničení koaličního partnera ČSSD.

Andrej Babiš si nemůže stěžovat, předem domluvenou strategii s prezidentem nemá potřebu měnit. Jan Hamáček bude řídit složité ministerstvo vnitra a také zahraničí – opět bravurní past na zadupání ČSSD do země. A opozice bude naivně vyčkávat, co se bude díl – vláda se jistě znemožní sama. To možná ano, ale pouze ta část, kterou povede ČSSD. V krajním případě by mohlo dojít k odejití části ČSSD z vlády – té části, která by okopávání ze strany prezidenta a premiéra už nechtěla trpět. Část strany kolem přívrženců prezidenta (Jiří Zimola) by mohla Babišovu vládu nadále podporovat. Ale to jsme možná už v rovině paranoii. Možná také ne, marketingový tým Babiše na Facebooku úmysly premiéra poodkryl: „Když jsem uváděl nové ministry do úřadu, měl jsem z toho fajn pocit. Chci vytvořit podobný tým, jako jsme měli v té předchozí vládě složené jen z lidí, které jsem vybral sám,“ říká údajně Babiš. Ano, prý jen s lidmi, které sám vybere.

Naivita opozice a její nečinnost je vskutku žalostná. Nepodařilo se jí v podstatě nic. Prezidentské volby vyhrál Miloš Zeman, trestně stíhaný politik je premiérem, KSČM je poprvé nepřímo u moci, demonstrace v ulicích nikam nevedou a nesprávně se soustředí zejména na osobu Andreje Babiše. Preference opozičním stranám taktéž moc nerostou. Nejhlasitější opoziční subjekt, TOP 09, by se do Sněmovny vůbec nedostal. O setrvání v poslaneckých lavicích by možná boj prohrálo také hnutí STAN a KDU-ČSL. Prezident s premiérem v bitvě o sestavení vlády na hlavu porazili opozici. Ta čeká na zázrak. Přijde ale sám od sebe?

Témata:  Miloš Zeman,  Andrej Babiš,  Česká pirátská strana,  Hnutí ANO,  komentář,  vláda