reklama

Po delší odmlce je to opět tady. Angažovaní umělci upozorňují na politické nešvary v naší zemi. Našlapují však na tenký led, česká společnost odjakživa kritizuje zástupce kulturní sféry, kteří si vůbec „dovolí“ o politice mluvit. Bohužel pro ni. Tentokrát písničkář Tomáš Klus a postupně i další upozorňují na něco, co může být skutečnou hrozbou pro stát. Hrozba je to o to větší, že se neprojevuje, je plíživá, nenápadná a může nás dovést v krajním případě k autoritářskému režimu vládnutí.

Nejen, že česká společnost tradičně tyto angažované „pseudoumělce“, využijeme-li její slovník, kritizuje. Nyní má o důvod navíc je špinit a hanět. Dovolili si totiž kritizovat moc Andreje Babiše, trestně stíhaného premiéra, jehož hnutí ANO dál válcuje průzkumy veřejného mínění. Pro umělce, jež premiérovi oponují, by se možná nabízela otázka, zda už si nekoupil i ony všechny sociologické agentury, které průzkumy realizují. Pes je zakopán v tom, že většinová společnost se nepídí po tom, kde a jak vzala jedna osoba poměrně v krátkém časovém sledu takovou moc. Stačí jí, že tato osoba nabízí řešení pro moderní Česko, ve kterém bude líp. Proč by měl „obyčejný člověk“ řešit, zda si nakupuje potraviny, za jejichž produkcí stojí Babišovy firmy? Proč by měl „tahat politiku“ do takových věcí, jako jsou kulturní události. Měl by si takový člověk vybírat festivaly, na které pojede, podle toho, zda za nimi nestojí některý mediální dům Andreje Babiše? Jistě se to zdá na první pohled absurdní. Proč by měl někdo takto uvažovat? A proč se k alternativnímu Klusovi přidávat?

A přesto se přidávají. Kromě frontmana Monkey Business Matěje Rupperta Kluse podpořil i zpěvák Mig 21 Jiří Macháček nebo zpěvačka a moderátorka Iva Pazderková, následují další. Ač se jejich bojkot Babišových akcí zdá přehnaný, není. Tentokrát umělci upozorňují na skutečně vážnou věc.

Je správné, aby nejsilnější politická osoba v naší zemi nabývala vliv v téměř všech odvětvích? Nejde jenom o potravinářství, zemědělství či průmysl. Jde zejména o mediální sféru, tiskoviny, oblast strategických surovin (ČEZ) a podobně. Tím, že společnost bude tiše akceptovat tento stav, ještě posílí Babišův apetit ovládat další a další sektory, které mu budou nakloněny. Pak už se český občan jen těžko schová před sci-fi scénářem, kdy pomyslné oko Velkého Bratra uvidí vše a v momentě, kdy se mu něco nebude líbit, tvrdě zasáhne. Česko se skutečně může dostat do situace, kdy se dosavadní fungování liberální demokracie zasekne a nastoupí autoritářský režim. Slovanské národy jsou tradičně více ochotné se podřídit carovi, panovníkovi, „tatíčkovi“ či spasiteli. Příkladů u nás i na východ od nás najdeme v historii spoustu, netřeba dodávat, jak dopadly.

Ano, jde skutečně o sci-fi scénář a měli bychom doufat, že český demokratický systém stojí na pevných základech. Zdánlivě pošetilý protest umělců je i přesto zcela legitimní. Měli bychom jim i věřit, že tak skutečně činí ze svého vlastního přesvědčení, že je k tomu vede vyšší morální princip. Touto akcí totiž skutečně fanoušky nezískají, navíc přijdou i o řadu „kšeftů“. Jiní umělci toto nebezpečí nevidí a naopak se dobrovolně a rádi účastní akcí spojených s Babišem. I oni si nacházejí ten svůj morální princip, kvůli kterému tak činí. A úspěch mají. Kryštofkempy navštěvují tisíce lidí, zejména rodin s dětmi, jejich popularita spíše stoupá. Která kulturní fronta bude bližší vám?