Komentář: Utrápená epizoda jménem Poche pokračuje. ČSSD se dál potápí ke dnu

Spor kolem jmenování Miroslava Pocheho na post šéfa české diplomacie nemůže pro ČSSD dopadnout jinak, než fiaskem. Nyní se hraje o to, jak velké ono fiasko bude. Předseda strany Jan Hamáček nemůže zvítězit již z principu. Pocheho si prezident Miloš Zeman označkoval jako pomyslného nepřítele – a snad žádný prezidentův nepřítel ještě nedokázal Zemana pokořit. Většina raději "uhnula“, jiní dopadli bídně – vzpomeňme na expremiéra Bohuslava Sobotku nebo na exšéfa TOP 09 Miroslava Kalouska.

Hamáček se v celém sporu jeví jako velmi slabý lídr. Dokonce slabší, než Sobotka. Zvolil totiž vyhnívací taktiku a nechal si ji posvětit i od samotné partaje. Spor kolem Pocheho tak vedení ČSSD chce vyřešit až po říjnových komunálních a senátních volbách. Taktika je to velmi nešťastná, nicméně do jisté míry i pochopitelná. Vstoupit do přímého sporu se Zemanem nebo premiérem Babišem těsně před volbami se nemusí vyplatit, stejně tak by se nemusela vyplatit kapitulace a jmenování nového, přijatelného kandidáta na ministerstvo zahraničí. Hamáček tak velmi nehrdinsky o tématu mlčí, neotevírá ho. Jeho výroky v televizních debatách, kde říká, že od Babiše směrem k Pochemu žádné výtky neslyšel, působí víc než komicky.

Olej do ohně přilévá a na tragikomičnosti celé soc. dem. přidáv místopředseda Jiří Zimola. Jeho provokativní dýchánek u prezidenta dělá šaška nejenom z něho samotného, ale zejména z předsedy Hamáčka. Zimola šel prezidenta na Hrad ujistit, že soc. dem. by měla navrhnout jiného kandidáta. Zemana tak ujistil o tom, že ČSSD je stále loutkovou straničkou, která se stejně nakonec prezidentem pokořit nechá. Tuto sólo akci, o které údajně věděl pouze slabý předseda Hamáček, se snažil vyžehlit další místopředseda Martin Netolický. Uvedl, že Zimolova akce je izolovaná a ve straně tento přístup nemá širší podporu. I kdyby tomu tak bylo, chování špiček ČSSD musí být pro veřejnost nesrozumitelné, komické a matoucí. I volební průzkumy nejsou žádnou slávou, strana je stále někde kolem 6 až 7 procenty.

Posledním dílem mozaiky je osoba Miroslava Pocheho. Jeho vystupování před médii a před diplomaty působí, jako kdyby si kandidát na šéfa diplomacie chtěl užívat své poslední minuty a hodiny slávy. Moc dobře přeci musí vědět, že proti němu stojí dva nejmocnější muži Česka – premiér Babiš a prezident Zeman. A jak již bylo v úvodu zmíněno, prezidentovi odpůrci nekončívají dobře. Je otázkou, proč Poche vystupuje sebevědomě, rázně a přesvědčeně, že právě on se ministrem stane. Většina nezávislých pozorovatelů shodně potvrdí, že Pocheho čas už dávno vypršel. Jeho sebejistý přístup mu navíc hatí výše zmíněný „mrtvý brouk“ Hamáček a Zemanova pátá kolona Zimola. Ať spor ve výsledku dopadne jakkoliv, pro ČSSD nemůže dopadnout dobře nikdy. Říjnové volby navíc mohou opět zamíchat kartami, v případě neúspěchu strany se jistě přihlásí o slovo umlčené prozemanovské křídlo.

Témata:  Miroslav Poche,  Jan Hamáček,  Miloš Zeman,  komentář,  Sociální demokracie (SOCDEM),  Andrej Babiš