Komentář: Komunisti se zasekli v bahně. Teď je ideální čas na restart, ale bez Filipa

Komunistická strana stojí před zásadním rozhodnutím. Vše nyní nasvědčuje tomu, že zvolí to méně rozumné. Systém, který není schopen vyhodnotit svou funkčnost, přizpůsobit se na nové podmínky, obnovovat se a účinně reagovat, zaniká. Toho si zřejmě není vědom ani předseda Vojtěch Filip, ale ani jeho nejhlasitější kritik a ideolog strany Josef Skála.

Debakl ve volbách do Poslanecké sněmovny loni, letos neúspěch v komunálních volbách a odchod rudých senátorů i z horní komory Parlamentu (poprvé od ustavení v roce 1996 tak komunisté v Senátu nemají ani jednoho zástupce).  Čtvrtou ranou mohou být volby evropské – hnutí ANO a zejména Andrej Babiš vedou již nyní permanentní kampaň, nováčky by mohli být Piráti, neúspěch se jistě nečeká ani u vzmáhající se euroskeptické ODS, ani u lidovců, kde je tahounem relativně populární Tomáš Zdechovský (hlasy pro lidovce by mohla ubrat Michaela Šojdrová kvůli její iniciativě na přijetí syrských sirotků – vskutku nepopulární téma pro českou většinovou společnost). Želízkem v ohni by tak možná mohla být komunistka Kateřina Konečná, bude to stačit?

KSČM jako by uvázla v bahně, nemohla se hýbat, neví, kudy kam. Řešení jsou přitom nabíledni. Radikální změna vedení, distanc od vlády „velkokapitalisty“ Babiše, aktivnější politický marketing. Proč právě tyto kroky? Jak jsem psal už po komunálních volbách, Vojtěch Filip je nyní nejdéle sloužícím předsedou politické strany zastoupené ve Sněmovně, za sebou nicméně nemá žádné oslnivé úspěchy. Je to pragmatik, který stranu zcela nesmyslně spojil s hnutím ANO. Pozici Filipa oprávněně kritizuje ideolog Skála, ani on ale není tím, kdo by měl Filipa nahradit. Skála je sice pevnou součástí komunistické partaje, oslovuje ale pouze specifický segment voličstva – v předsednickém křesle by leckoho mohl odradit. KSČM by ale zcela jistě měla ke změnám sáhnout co nejdříve. Musí se poučit z odstrašujícího případu ČSSD. Ta na klesající preference neuměla efektivně zareagovat – triumvirát vedení před poslaneckými volbami byl katastrofou, sjezd, který trval několik měsíců, také nebyl zrovna ukázkovým příkladem účinného a hlavně chtěného řešení situace. Socialistům nyní hrozí dočasný či trvalý ústup z politické mapy.

Někdejší místopředseda Jiří Dolejš navrhuje onu žádoucí obměnu, příchod „fresh“ tváří. To je jistě správný směr uvažování, zároveň však dodává, že změna musí být postupná a Vojtěch Filip nemá důvod urychleně odcházet. Zde je opět nutné si připomenout postup ČSSD. Revoluční cesta by pro komunisty byla zřejmě schůdnější.

Distanc od Babišova hnutí je též nutný (a znovu, podívejme se na případ ČSSD). Příklonem k Babišovi strana ztrácí voliče – ideology, odpůrce byznysmenů. Mnozí odešli „na truc“ právě k hnutí ANO, jiní levicoví voliči uslyšeli na Babišovo vábení na lepší důchody. KSČM tolerancí vlády hnutí ANO rezignovala na svůj protestní charakter, antisystémovost. To jsou faktory, kvůli kterým strana léta čerpala voliče napříč spektrem, protestní, zcela nespokojené voliče. Pro demokratický charakter systému je to samozřejmě jev spíše příznivý, pro samotné komunisty už nikoliv. Čím déle bude partaj setrvávat na této pozici, tím hůře pro ni.  Jedním z posledních, jistě ne ale tím posledním, střípků do mozaiky je aktivnější a zejména profesionálnější politický marketing. Zde se hodí Dolejšovo označení „svěží“. Komunisté nikdy nevynikali v politické reklamě, kampaních, marketingu, spoléhali na onu věrnost svých voličů. Kvůli výše zmíněným jevům budou muset přehodnotit dosavadní strategie, spoléhání se na disciplinovanost elektorátu nebude stačit. Uvědomí si však možné nové vedení a lídr tyto faktory? Zatím to spíš vypadá na plytké a nekonečné „povolební analýzy“ a vágní teze o „vyvození důsledků“.

Témata:  KSČM,  Vojtěch Filip ,  Josef Skála ,  Jiří Dolejš,  komentář