Češi neumí docenit sto let své státnosti, radši řeší Michaly Davidy a fóry z internetu

Smutný obrázek se naskytuje při pohledu na to, jak Češi slaví sto let své státnosti. Veřejné diskuzi dominují plytká, nezáživná, ale zejména nedůležitá témata. Státní svátek přitom jednoznačně nabízí prostor pro vážnou debatu, pro bilancování, pro vytváření nových vizí a pro hledání cesty, kterou by se měla Česká republika v nejbližších letech ubírat. Vinni jsou zejména politici v čele s prezidentem, ale i veškerá média – jak alternativní, tak mainstreamová. 

Veřejnému diskurzu vládne hysterie kolem toho, kdo obdrží od Miloše Zemana státní vyznamenání a kdo bude na slavnostní akt předávání pozván. Sociálním sítím a nejen bulvárním titulkům dominují zprávy o tom, kdo pozvánku obdržel a jak s ní naloží. Místo toho, aby se politická reprezentace Česka zklidnila a připravila důstojné velkolepé oslavy, raději sdílí fotografie pozvánek z Hradu s komentáři, proč se nemohou účastnit. Ať hradní mluvčí a sám Zeman sdělují jakékoliv důvody svého konání, pořád jde o konání malicherné, mstivé, nedůstojné a bez špetky nadhledu. Výběrovost toho, kdo může přijít, a kdo už ne, rozhodně není hodna prezidenta republiky, která slaví 100 let. Ona protizemanovská opozice se nicméně moc neliší. Proč se poslanci Pirátů, ODS nebo TOP 09 chlubí tím, že na hradní parádu nepřijdou? Je ostudné, že média medializaci celé kauzy přisluhují a český občan má poté pocit, že Češi ani v tak významné dny nedokáží odhodit zbraně a osobní animozity.  

Není zas až tak důležité, že bude vyznamenán hudební velikán zejména normalizační doby Michal David (i když by si v toto stoleté výročí vyznamenání zasloužily mnohem význačnější osobnosti) – veřejnoprávní Český rozhlas o tomto tématu vedl poměrně nesmyslnou debatu, jíž se účastnil neúspěšný prezidentský kandidát Petr Hannig (toho si pozval i dvorní hradní moderátor Jaromír Soukup – sekundovala mu fanynka SPD Olivie Žižková a „hudebník“ Tomáš Ortel). Mnohem důležitější je, jak se k oslavám postaví česká vláda a také prezident. Od něj se nyní očekává důstojný prognostický, hodnotící, bilancující a možná i lehce filosofický projev. To by se alespoň čekalo od předchozích hlav samostatného Česka. Zajímavé bude jistě sledovat i průběh návštěvy francouzského prezidenta Emmanuela Macrona a německé kancléřky Merkelové. Zachrání pomyslně Zeman svou čest a skutečně s takovým projevem vystoupí? Co sdělí národu? Dojde alespoň k dočasnému usmíření dvou nesmiřitelných táborů?

Nebuďme naivní. Češi opět nevyužijí své stoleté výročí a zůstanou malým handrkujícím se národem, který neřeší podstatu věcí. Česko nemá jasno ve svém zahraničněpolitickém směřování (vztah k EU, účast našich vojáků v Afghánistánu, názor na Rusko), místo toho média a prezident vtipkují na adresu vraždy saúdskoarabského novináře. Češi mají obrovské problémy v dopravě, ve stavebnictví, neřeší se otázka dostupnosti bydlení zejména ve větších městech. Ekonomika je silně závislá na sousedním Německu, pracovní sílu nabíráme z východu, tempo našeho růstu není takové, jaké by mohlo být a státní rozpočet je i v relativně solidní ekonomické situaci projídán kvůli dárečkům pro voličské masy. To vše jsou otázky, které bychom měli akutně řešit. Mnohé odpovědi můžeme najít v historické zkušenosti českého soustátí. Místo toho nás zajímá, kdo odstřelí či neodstřelí medvěda na Zlínsku, a co vzkazuje novopečený politik ODS Pavel Novotný těm, kteří si pro vyznamenání od Zemana přijdou. Snad důstojnost oslav zachrání obce a města, jejichž většina přistoupí k oslavám po svém.

Témata:  Miloš Zeman,  prezident ČR,  Česko,  Československo,  státní vyznamenání,  komentář