Premiéři musí mít tuhé kořínky. O síle osobnosti však svědčí i schopnost včas odejít

Modelová postava českého premiéra musí být skutečně silnou osobností. Voliči nicméně mnohdy nemohou posoudit, zda se ten či onen předák strany může stát tím pravým silným ministerským předsedou. Přesto jsme jich za pětadvacetileté existence samostatného Česka pár poznali. Spojovalo je jedno – dokázali včas odejít. Nastal ale ten správný čas pro současného premiéra a předsedu hnutí ANO Andreje Babiše?

A nastal například pro Václava Klause staršího, když jako premiér vedl svůj druhý kabinet v polovině devadesátých let? Pád Klause a jeho demisi zapříčinilo podezřelé financování ODS (ano, pouze toto). Klausova situace však byla komplikovanější a složitější, než je nyní ta Babišova. Česko poprvé na vlastní kůži pocítilo ekonomickou stagnaci a drobnou recesi. Pravicová ODS byla typickou politickou stranou s vnitrostranickou opozicí, což se o hnutí ANO dá jen těžko říci. Proti Klausovi se tak obrátili někteří spolustraníci a postupně odstoupilo několik vládních ministrů. K výzvě za odstoupení Klause z premiérského postu došlo v době, kdy byl Klaus na návštěvě Sarajeva (Babiš tak novinářům nabídl příměr s „atentátem v Palermu“). Poslední ranou pro Klause ale byl odchod koaličních partnerů z vlády. To se v případě vlády hnutí ANO a ČSSD s podporou KSČM (které se náhle zvýšil vyděračský potenciál) opět nedá očekávat.  Síla Klause spočívala ve skutečnosti, že i přes odchod z vlády měl širokou podporu v řadách veřejnosti, ODS si jej následně znovu zvolila do čela, dokázal pragmaticky dojednat účast na Zemanově vládě (opoziční smlouva) a nakonec se stal i českým prezidentem.

Masivní tlak ulice i novinářů si zažil také premiér Miloš Zeman. Ten zůstával zcela nad věcí, pragmaticky dojednal opoziční smlouvu a obratnými politickými kroky docílil posílení většinových prvků v českém politickém systému – tedy pouze některých, Ústavní soud většinu změn zatrhl – na popud prezidenta Václava Havla. Za silného bychom mohli označit také Zemanova nástupce – Vladimíra Špidlu. Tento šedý úředník a příznivec evropské integrace se zdál jako osoba nevýrazná a bez charismatu. Jeho síla tkvěla ve schopnosti včas odejít – po prohraných evropských volbách se nechal nahradit mladičkým Stanislavem Grossem.

Grossova aféra s bytem se zpočátku velmi podobala Babišovým kauzám. Nejprve přišel tlak z médií, následně od opozice, přidali se ale i koaliční partneři a veřejnost v ulicích největších měst. Mladý premiér nejprve váhal a odstoupit nechtěl. Zde podobnost s Babišem končí. Gross totiž následně několikrát deklaroval, že podává demisi, nakonec vždy uhnul. Tehdejší prezident Václav Klaus byl přitom připraven jmenovat jiného nominanta vládní ČSSD (což Miloš Zeman v případě hnutí ANO není). Gross nakonec pod tlakem vlastních spolustraníků navrhl do čela vlády Jiřího Paroubka.

Jiří Paroubek čelil rodinným problémům, tlaku veřejnosti (vajíčková aféra) i tlaku médií a opozice (Kubiceho zpráva). Jako premiér dovedl ČSSD k nejlepšímu volebnímu výsledku. Ve volbách v roce 2010 strana překvapivě zvítězila, nemohla nicméně sestavit funkční vládu a Jiří Paroubek odstoupil z čela strany. Premiér Mirek Topolánek za ODS řešil kromě rodinných problémů také své mediální kauzy (slavné fotky z Itálie u Berlusconiho). Vaz mu zlomila nestabilita koalice a Paroubkovo vyvolání hlasování o nedůvěře vládě. Silným premiérem rozhodně nebyl Petr Nečas, který sice dokázal vyřešit vnitrokoaliční rozpory svého kabinetu, nedokázal se však vymanit z vlivu své milenky. A Bohuslav Sobotka? Je až s podivem, že jeho vláda dovládla celé funkční období. Přesto si musíme klást otázku, zda jeho udržovací schopnost je výrazem síly. Ve výsledku totiž expremiér ztratil podporu veřejnosti, ztratil manželku i většinu postů a jak se říká, dnes po něm ani pes neštěkne.

Andrej Babiš je jistě silnou osobností. Ustál většinu kauz a lidé to oceňují, i přes plná náměstí největších českých metropolí se Babiš těší největší veřejné podpoře mezi politiky. Oproti ostatním premiérům má však několik trumfů – bezvýhradně za ním stojí prezident, vlastní hnutí, velká část veřejnosti, část médií, koaliční partneři. Opozice je slabá. I kdyby byl vážný důvod k tomu, aby premiér odešel, proč by to dělal?

Témata:  Jiří Paroubek,  Andrej Babiš,  Miloš Zeman,  Klaus - Nečas,  B. Klaus - Sobotka,  B. Nečas - Sobotka,  komentář