V dění kolem Kliniky politici žalostně selhali. Poučí se?

Tance kolem Kliniky byly skutečně pestré a neobvyklé. Politici měli od počátku k celému projektu rozmanitá stanoviska. Hlavní bylo dostat z toho pro sebe to své. Pravice navrhovala okamžitě proti novým osadníkům zakročit. Na straně klinikářů byl především tehdejší radní Matěj Stropnický, kterému se dařilo tiše Kliniku podporovat. Když se ukázalo, že vyklizení by rozbouřilo Prahu, o které si ještě tehdy ministr financí Andrej Babiš myslel, že by se mohla stát centrem podpory jeho hnutí, zakročil. Objekt v únoru 2015 aktivistům skrze Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových pronajal.

Když pochopil, že s Prahou a podporou aktivistů, to nebude tak žhavé obrátil a chtěl je z budovy naopak vystěhovat. Těm v roce 2016 skončil roční pronájem, ale z nemovitosti se rozhodně nemínili hnout. Přestože mnozí o sobě tvrdí, že jsou anarchisté, a že odmítají stát ukázalo se, že se v právu velmi dobře vyznají. Stát dokonce zažalovali a několika právními kličkami zabránili vystěhování svého centra. Spor dokonce dotáhli až k Nejvyššímu soudu. Tam však prohráli a nový majitel Správa železniční dopravní cesty ve čtvrtek začala za pomocí exekutora přebírat svůj matek. Jestli bylo převzetí definitivní ukáže nejbližší budoucnost.

Celý spor o Kliniku nám o státu a jeho zástupcích přináší několik sdělení. Asi to nejvarovnější je to, že pokud se někomu podaří získat alespoň částečnou politickou podporu a podporu médií můžete porušovat zákon a rozhodnutím soudů poměrně dlouho a zcela veřejně vyhýbat. Obsazení budovy aktivisty bylo totiž flagrantní porušení zákonů a pravidel demokratického a právního státu. Ani sebe humánnější a sebechvályhodnější pohnutky nemohou obhájit obsazení cizího majetku. Stát měl hned v počátcích zasáhnout, a i přes protesty zasáhnout a budovu vyklidit.

Nestalo se a u mnohých to vzbudilo počet znechucení a podezření, že pokud silně křičíte, uděláte několik demonstrací a vyjukáte politiky můžete si dovolit podobné chování. To ještě podtrhlo chování mnoha politiků, kteří místo aby trvali na vymáhání práva a platných zákonů, se na stranu squaterů přidali a hájili jejich zájmy. Jistě mnohé nemile překvapilo, že nájemníkům bez dekretu dokonce nabízeli náhradní objekty a jednali s nimi doslova v rukavičkách. Mnoho lidí s problémy, kteří se na ně obrátí, mohou o podobném chování jenom snít

Stejně nelichotivé je pro náš stát zjištění, že není schopen své věc zajistit a efektivně spravovat. Budova přestala sloužit svému účelu v roce 2009 a do roku 2014, než ji squateři obsadili, bez povšimnutí chátrala, přespávali v ní bezdomovci a byla plná odpadků. Je jasné, že stav budovy zapříčinila liknavost a nezájem úředníků. Pokud se ukázalo, že je Klinika pro stát přebytečná měl se ji zavčasu zbavit. Jen pozemek bude mít hodnotu mnoha milionů. To, že se mezi úřady po obsazení squatery najednou strhla rvačka a minimálně tři úřady požádaly o jeho přiklepnutí od státu a umístění svých úředníků zde, byla už jen trapná opožděná komedie.

Pokud se projdeme po Praze najdeme mnoho objektů, a to dokonce i v historickém centru, které připomínají spíše než historické budovy strašidelné zámky. Jak může stát, který tak selhává ve správě vlastního majetku po majitelích chtít, aby si zajistili své nemovitosti? Jakou jistotu mají občané před státem a zákonem, když se v případě Kliniky jednalo s těmi, kteří jej tak dlouho porušovali, tak benevolentně a bez důrazu na pravidla, která jsou jinak tvrdě prosazována? Kauza Klinika je smutným selháním politiků, státní správy a státu samotného. Pokusme se být optimisty a doufat, že se z dění kolem Kliniky snad úředníci a politici pro příště poučí.     

Témata:  klinika ,  Matěj Stropnický,  squateři,  Andrej Babiš,  Praha,  lidé