Piráti chtějí vítězit. Mají na to?

V minulých parlamentních volbách Piráti nepochybně překvapili. Podařilo se jim uzmout značnou část přelétavých liberálních voličů, kteří dříve volili Zelené nebo Top 09 a stát se s 10, 79 % třetí nejsilnější stranou. Jejich chuť po vítězstvích ještě podpořil zisk primátorského místa v Praze pro jejich kandidáta Zdeňka Hřiba a účast na radniční koalici v Brně. 

S jídlem roste chuť a nejinak je to i u Pirátů. Ve volbách do Evropského parlamentu by již rádi zvítězili s 20 % a 5 poslanci. O dva roky později by pak rádi ovládli Poslaneckou sněmovnu a Ivan Bartoš se netají premiérskými ambicemi. Otázka ovšem je, zda je toho Česká pirátská strana schopná dosáhnout?  

Volby do Evropského parlamentu jsou u nás. ale i ve většině států Evropy, naprosto specifickým fenoménem v tom, že účast v nich není nijak vysoká. Pokud nejsou spojeny s nějakými místními volbami většinou je mezi 20-40 %. Pokud se malým stranám podaří mobilizovat voliče dokáží v nich překvapit a získat slušný počet poslanců, s počtem hlasů, který by jinak v parlamentních volbách nestačil ani na jednoho poslance. Pokud se pirátům podaří své voliče zmobilizovat neměl by to být jen nesplnitelný sen.

Na druhou stranu je tu varování z podzimních komunálních voleb a voleb do krajů. Piráti sice získali pražského primátora, ale ve zbytku republiky s pouhými 174 zastupiteli naprosto pohořeli. Ještě větším problémem může být pro stranu její volební potenciál. Strana nepochybně dokáže oslovit mladší levicově zaměřené voliče a městské liberály.

Pokud budou chtít překonat Piráti svůj stín, budou se muset zaměřit i na jiné voliče a rozšířit tak svojí potencionální voličskou základnu. Pokud budou chtít být Piráti alternativou k Babišovi a ANO, jak tvrdí Bartoš, budou se muset vyhranit a na mnoho otázek v ekonomické, sociální a bezpečnostní sféře, o kterých si dosud mohli dovolit mlžit, najít, alespoň pro program, jasné odpovědi.  V tomto ohledu však budou muset být velmi opatrní. Může se stát, že přílišným posunem do středu ztratí své současné voliče a neosloví dostatečný počet nových. Výsledek tedy nemusí být pro ně právě dobrý.

Drtivé vítězství a post premiéra pro Bartoše je tedy spíše iluzorní představou. I větší úspěch a účast ve vládě může znamenat pro Piráty existenční nebezpečí. Strana se zatím holedbá, že je jednotná. V případě převzetí zodpovědnosti by tomu tak nemuselo být a mocenské a ideologické spory by tuto jednotu mohly rozklížit.  Stačí vzpomenout na to, jak skončili Zelení nebo Věci veřejné při svém účinkování ve vládách.

Problém je také koaliční potenciál Pirátů. V současné době je to, co spojuje opoziční partaje, jejich všeobecný odpor vůči ANO a premiéru Andreji Babiši. Je nepochybné, že pokud by jeho ANO utrpělo ve volbách porážku nebo vítězství, kterému nedovolí vytvořit vládu, opozice se chytne příležitosti. Pokud by tomu tak bylo rozložení vlády by bylo skutečně široké. Z počátku by všechny spojovala idea nebezpečí návratu Babiše k moci. Spolu s časem by ovšem pnutí mezi stranami kolem sporů o ideologii a směřování státu jen rostl a nepochybně by na to tratily všichni. Stačí vzpomenout na Slovensko a protimečiarovskou koalici.

Je jasné že pirátská bárka vplouvá do neznámých a nebezpečných vod.  To jak či zda jimi proplují, závisí na schopnostech kapitána udržet posádku jednotnou a udržet kurz mezi různými nástrahami. Jedno je již však téměř jisté. Pirátská loď nebude nikdy většinová, a pokud se pokusí stát se obří výletní lodí pro každého, může se potopit. Zatím však je kapitán rozumný a drží kurz dobře. Zda mu to vydrží, ukáže budoucnost.

Témata:  Česká pirátská strana,  Ivan Bartoš ,  Andrej Babiš,  vláda,  evropské volby (2019),  volby