Ústav pro studium totalitních režimů vydává novou publikaci. Mapuje životy významných představitelů KSČ

„Chod komunistické strany neovlivňovala jen hrstka jednotlivců v jejím čele. Vedoucí struktury KSČ tvořil mnohem širší okruh osob, ale řada z nich zůstává laické i odborné veřejnosti v podstatě neznámá. Náš Slovník zachycuje životní osudy proslulých i méně známých vrcholných komunistických představitelů a poskytuje základní přehled o jejich politické kariéře. Obsáhlá úvodní studie zasazuje informace z jednotlivých hesel do historického kontextu,“ přibližuje obsah publikace její hlavní editor a historik ÚSTR Petr Anev.

„Kniha není jenom shrnutím už známých informací, medailony jednotlivých osobností vycházejí ze studia archivních materiálů a přinášejí hodně nových poznatků. Zájemci v knize najdou ucelené životopisné informace o více než třech stovkách osob, které zastávaly vysoké funkce v KSČ od jejího vzniku v roce 1921 do pádu komunistického režimu v roce 1989,“ doplňuje spolueditor slovníku, historik ÚSTR Matěj Bílý.

"Přínos našeho slovníku spatřuji v tom, že osudy představitelů KSČ sleduje komplexně a nezaměřuje se pouze na jejich působení v nejvyšších politických funkcích. Práce tak umožňuje udělat si představu například o tom, z jakého sociálního prostředí tyto osoby pocházely, co je vedlo k příklonu ke KSČ a extrémní levici obecně a jaké byly jejich další životní osudy," sdělil pro Globe24.cz Bílý.

"Ty byly leckdy spletitější, než by se na první pohled mohlo zdát. Snažili jsme se také postihnout - pokud to prameny umožnily - názorový vývoj vrcholných komunistických funkcionářů. I ten nezřídka zahrnoval pozoruhodné zvraty," doplnil dále.

Slovník je výsledkem mnohaleté práce 48 českých a slovenských historiků z různých vědeckých institucí, univerzitních pracovišť a archivů. Knihu vydává Ústav pro studium totalitních režimů ve spolupráci s Nakladatelstvím Academia.

Matěje Bílého, editora slovníku a historika ÚSTR, jsme se zeptali ještě na několik doplňujících otázek.

1) Jak dlouho tedy samotná práce na publikaci trvala?

Práce na slovníku započaly krátce po založení Ústavu pro studium totalitních režimů v roce 2008. Velmi nepříznivě je však ovlivňovala značná fluktuace odborných pracovníků, která provázela prvních pět let fungování instituce. Její personální stabilizace po roce 2013 výrazně napomohla úspěšnému završení projektu.   

2) Jakým způsobem byli vybírání funkcionáři, kteří měli být v knize zmíněni? Tedy, stalo se například někdy, že by nedostatek dostupných materiálů u některých „kandidátů“ znemožnil jejich zařazení a naopak?

Zvolen byl administrativní klíč. Do publikace byly zařazeny osoby, které vykonávaly, byť třeba epizodně, některou z osmadvaceti vrcholných stranických funkcí. Pro větší přehled jsme je doplnili o vybrané "šedé eminence" strany, které měly značný vliv především v meziválečném období. Ano, nezřídka jsme se potýkali s malým množstvím pramenů, především k těm méně známým funkcionářům. To se projevuje v rozdílné délce a obsažnosti medailonů. Při pečlivém hledání, například v regionálních archivech, jsme však nakonec nalezli dostatek materiálů k sestavení všech životopisů. 

3) Narazili jste při přípravě publikace na nějaké dosud neznámé, ale zásadní informace?

Neřekl bych, že slovník přináší nějakou přelomovou informaci či interpretaci. Jeho význam spočívá v tom, jde o práci komplexní, která na základě primárních pramenů sleduje ucelený vzorek osob a mapuje jejich celkové životní osudy. Otevírá tak další  možnosti výzkumu. Jednotlivé životopisy pochopitelně přinášejí mnoho nových informací a zajímavostí, nedá se však mluvit o nějakým "mediálních bombách", které zpravidla stojí na velmi vratkých základech. Důležitá je úvodní studie, která přináší zatím nejobsáhlejší shrnutí vývoje KSČ v letech 1921-1989.

4) Setkali jste se v průběhu práce s některými „bílými místy“, která by mohlo objasnit například zpřístupnění ruských archivů?

Naši autoři s některými sovětskými dokumenty pracovali, nikoliv však ve velkém množství. Je známo, že sovětské orgány si vedly o představitelích komunistických a dělnických stran rozsáhlé záznamy. Jejich zpřístupnění by bylo zajisté užitečné, například k poznání období normalizace, které se může optikou československé dokumentace jevit jako, řekněme, statické. Normalizační vedení ale nebylo zdaleka jednotné a existovaly v něm koncepční spory. Zatím o nich máme jen základní představu.   

5) Můžete vypíchnout nějaký (nový) poznatek, který Vás osobně zaujal?

Zmínil bych osudy Bohumila Vojáčka. Toto jméno většině lidí nic neřekne, ale jeho příběh je pozoruhodný. Ve zkratce, narodil se v Jugoslávii českým krajanům. Během druhé světové války působil v chlapeckém věku mezi tamními partyzány, byl i uvězněn v koncentračním táboře. Po válce přesídlil do Československa, stal se zapáleným komunistickým aktivistou na lokální úrovni a podílel se na čistkách doprovázejících proces s Rudolfem Slánským s spol. Jelikož komunistické myšlence skutečně věřil, v roce 1968 přivítal snahy o reformu systému. Spatřoval v nich příležitost pro obnovu důvěryhodnosti KSČ ve společnosti.

Obsazení země spojeneckými armádami ho šokovalo. Odcestoval do Prahy, kde se zúčastnil mimořádného "vysočanského" sjezdu a díky své bojovnosti byl prakticky z ulice zvolen do předsednictva KSČ. Jako věrný komunista se však po nástupu normalizace snažil opět rychle sblížit s oficiální stranickou linií. Zřejmě tak nečinil ze zištných důvodů, ale z vnitřních pohnutek, stranická linie pro něj byla imperativem. Poté, co byl v rámci normalizačních čistek z KSČ vyloučen, se dokonce zhroutil a skončil v lékařské péči. Ačkoliv byl v 70. letech společensky vykořeněn a udržoval styky s opozicí, neváhal zároveň spolupracovat s StB. I takto spletité životní dráhy slovník odhaluje.    

Témata:  komunismus,  historie,  Česká republika,  Ústav pro studium totalitních režimů (ÚSTR),  Československo