Zeman je vulgární buran? Známá spisovatelka si nebere servítky

"Samozřejmě těch důvodů, proč jsem to napsala, bylo vícero. U mě vždycky to téma zraje, a pak to nekompromisně otevřu na dřeň," vysvětluje jedenapadesátiletá autorka. Posledním popudem pro ni v tomto případě byla debata o odsunu sudetských Němců z Československa, při níž se jí jeden z účastníků stále agresivněji ptal, kdy budou všichni vyhnaní a vysídlení z české strany odškodněni.

Denemarková na to nakonec reagovala otázkou, kdy budou odškodněny všechny ženy, které byly během války znásilněny vojáky všech armád. "A on spontánně řekl: 'Ale vždyť byly jen znásilněné'. A jak já vnímám ten svět přes slova, tak to slůvko jen jsem si opravdu vzala domů jako horký kámen v dlani nebo dýku v zádech. Hodně jsem o tom přemýšlela a řekla jsem si, tak o tom napíšu román, o tom jen," vypráví autorka knih A já pořád kdo to tluče, Peníze od Hitlera nebo Kobold.

Soudě podle německých kritik, kterých se dostává její knize, jež v Česku vyšla už v roce 2014, dobře udělala. Román o násilí na ženách a přístupu společnosti k němu je hodnocen jako "pozoruhodný", "poutavý" nebo "radikální a politický". Deník Frankfurter Allgemeine Zeitung ho dokonce zařadil mezi šest nejdůležitějších románů letošního jara.

"Musím říct, že to je moje nejúspěšnější kniha. Já prostě mám konečně, konečně radost, že ta kniha je pochopena v kontextu," podotýká Denemarková, kterou těší i to, že dnes je Příspěvek k dějinám radosti ještě aktuálnější než v roce 2010, kdy ho začala psát.

Zatímco v Německu i dalších zemích západní Evropy se podle ní od té doby postoj k sexuálnímu násilí zřejmě i pod vlivem kampaně #MeToo změnil, v Česku k žádnému posunu nedošlo. "Ne, určitě ne," říká rezolutně. "V Čechách vůbec, vůbec nikdo nepochopil, co to je za problém. Tam jsme v tomto ohledu někde před 50 lety," míní.

"Já se s tím setkávám neustále s takovou tou elementární hloupostí, že mi i ženy říkají: 'Ale to já mám ráda, když mě muž pustí do dveří a vezme mi tašku'. Já to mám taky ráda, ale o to přeci vůbec nejde. Jde o to, že někdo na základě tělesných znaků v různých zemích světa a společnostech nemá prostě stejná práva," zdůrazňuje.

K současnému stavu podle ní dopomáhají i politici jako Zeman, jehož "vulgárnost, buranství" nebo "chování jako car" přispívá k ponižování obětí. "My jsme se dostali v této době (k tomu), že máme prezidenta, který si dovolí urážet Romy, který si dovolí urážet ženy," konstatuje Denemarková, podle níž by měla hlava státu naopak chránit ty, kterým je ubližováno.

"A to jsou přesně (tyhle) typy mužů, kteří dávají signály, že jsme zase před sto lety: Trump, Erdogan, Putin, Lukašenko, Zeman, Babiš. To jsou ti, kteří vidí ženu jenom - pokud už ji vnímají - že to je hezká holka," míní. "Už musíme říci stop, musíme s tím ty muže konfrontovat."

I přes tvrdou kritiku současných poměrů zůstává Denemarková optimistkou, pokud jde o budoucnost. "A myslím, že se s tím bude i mužům žít lépe, když budeme rovnoprávní a budeme se navzájem respektovat i v té jinakosti. A ne, že si frustrovaní muži všude na světě své frustrace odreagují na slabších, na ženách, na dětech," dodává.

Témata:  Miloš Zeman,  spisovatelé,  ženy