reklama

"Opustíš-li mne zahyneš, opustíš-li mne nezahynu. To vždy platilo o komunistické straně. Zrádci, kteří ze zištných nebo jiných důvodů stranu opustili, možná měli krátkodobý prospěch. Strana tady je a zůstala, a Ti co přeběhli a za jidášský groš zradili se pak stali bezvýznamnými." napsal na svém Twitterovém účtu Vojtěch Filip.

Jako reálnou výhrůžku smrtí konstatování brát v dnešní době naštěstí nemusíme. To se však nedá říci, pokud nahlédneme na historické působení komunistické strany na českém území.

Poněkud kontroverzní konotace si všiml i spisovatel historické literatury Jiří Padevět. "Myslíte Rudolfa Slánského, nebo Emanuela Vajtauera?" Napsal v reakci na Filipův komentář.

Připomněl tak osud Rudolfa Slánského bývalého druhého nejmocnějšího komunisty v době nástupu KSČ k moci po Klementu Gottwaldovi, který byl odsouzen v politickém procesu k smrti. Po výsleších se psychicky i fyzicky ztýraný Slánský přiznal ke zradě strany v přímém přenosu, jelikož proces byl zaznamenáván tehdejšími státními médii.

Příběh Emanuela Vajtauera je poněkud jiný. Od mládí patřil k levicovým radikálům a byl rovněž mezi zakladateli KSČ ve 20. letech. Jeho osud pravděpodobně nebyl tak drastický jako v případě Slánského. Stranu opustil po nástupu bolševika Gottwalda do jejího vedení.

Vzhledem ke spolupráci s protektorátním režimem utekl do zahraničí, kde jeho další osud není znám. Že by soudruh Filip měl na mysli například takovéto záhadné zmizení? Minimálně jeho komentář je obdobně záhadný, jako zmizení Emanuela Vajtaura, který opustil stranu a stal se bezvýznamným.