Spalování těl a ukládání mrtvých na hřbitovech? Je to nebezpečné, musíme s tím přestat, volají vědci

Při balzamování, pohřbívání a kremaci jsou do ovzduší a půdy vylučovány toxické látky, které vystavují riziku nejen pracovníky pohřebních služeb. A zachování svěžích zelených hřbitovů je nesmírně náročné na využívání půdy a vody.

Právě proto se vědci a ochránci přírody zabývají ekologičtějšími způsoby, jak s těly zesnulých pracovat. „Nejlepším způsobem je tělo odevzdat zemi nebo oceánu způsobem, který je udržitelný pro budoucí generace," vysvětluje Susan Dobschaová, profesorka marketingu na Bentleyově univerzitě a redaktorka knihy o ekologickém pohřebním průmyslu, která se jmenuje „Smrt a spotřebitelská kultura".

Moderní pohřební praktiky špatné pro životní prostředí jsou pro naše životní prostředí špatné hned z několika důvodů:

Balzamování je toxické

Při balzamování je do těla přes tepnu pumpován chemický koktejl z formaldehydu, fenolu, methanolu a glycerinu. Cílem je zpomalit rychlost rozpadu těla. Používá se proto, aby mohlo být tělo vystaveno během pohřbu, díky němu je také možné mrtvoly přepracovat na velké vzdálenosti nebo je použít pro lékařský a vědecký výzkum.

Jenže třeba formaldehyd je pro člověka prokázaný karcinogen. Pokud je člověk vystaven jeho vysokým koncentracím, může zemřít. Jeho výpary mohou také podráždit oči, nos a hrdlo. Fenol může dráždit nebo spálit maso a při požití je toxický. Metylalkohol a glycerin mohou dráždit oči, kůži, nos a hrdlo.

Podle článku publikovaného v časopise Berkeley Planning Journal jsou v USA do země spolu s mrtvolami každý rok uloženy více než 3 miliony litrů formaldehydu. Toto množství by stačilo na to, aby byl každý rok naplněn jeden a čtvrt olympijského plaveckého bazénu.

Při pohřbech je zpracováno velké množství materiálu

Podle časopisu Berkeley Planning Journal je při konvenčních pohřbech v USA každoročně spotřebováno 70 tisíc kubíků tvrdého dřeva, 2700 tun mědi a bronzu, 104 tisíc tun železa a 1,6 milionu tun železobetonu ročně.

Pohřby jsou drahé

Náklady na průměrný pohřeb se třeba v USA pohybují kolem 10 000 dolarů (asi 206 tisíc korun), uvádí časopis Berkeley Planning Journal. Cena zahrnuje poplatky za pohřeb a hřbitov, pohřební hrobku, květiny, oblečení, dopravu a další související poplatky. V USA jsou ročně pohřbeny asi 2 miliony lidí, v pohřebním průmyslu jako celku se tak ročně točí miliardy dolarů.

Lepší nejsou ani kremace

Stále více lidí je po smrti spáleno na popel, který má být následně uložen do urny nebo rozptýlen do oceánu, parku či zahrady. Tento způsob je stále rozšířenější. I když kremace životnímu prostředí ubližuje méně než tradiční pohřeb, stále jde o proces škodlivý. Uvolňují se při ní nebezpečné chemikálie do atmosféry – konkrétně jde o oxid uhelnatý, jemné saze, oxid siřičitý, těžké kovy a emise rtuti ze zubních výplní. Na rozdíl od klasického pohřbu, ve kterém je tělo prostě ponecháno, aby se rozložilo v přírodě, je spálený popel sterilní a nevrací živiny zpět do země.

 Existují i ekologické alternativy

Při „zelenějších“ formách pohřbívání je možné tělo uložit do lůžka, ze kterého nakonec vyroste strom. Popel je pak možné vložit do betonové kuličky, která se hodí dno oceánu, kde slouží jako potrava pro korálové útesy. To jsou nejlepší způsoby, jak být zodpovědně pohřben, vysvětluje Dobschaová.

Jiné vhodné způsoby jsou pak podobné těm tradičním – je možné vynechat balzamování, být pohřben třeba v lese pouze v obyčejné rakvi. K dispozici jsou také biologicky rozložitelné rakve, včetně těch vyrobených z bambusu, papíru, lepenky, vlny, banánových listů a vrby.

Místo kremace je pak možné využít alkalickou hydrolýzu, která je často označována jako biokremace. V praxi to znamená, že je tělo po smrti zahříváno za vysokého tlaku v nádobě s louhem na teplotu 160 stupňů Celsia. Tím se postupně naprosto rozpustí, kosti se pak rozpadnou na prach. Celý proces trvá tři až čtyři hodiny.

Témata:  pohřebnictví,  hřbitov,  ekologie