Co jste o naší planetě nevěděli? Tornáda jsou neviditelná a mraky váží tuny

Mount Everest se posunuje, ale ne do výšky

Před 50 miliony let se dal do pohybu směrem na sever indický subkontinent. Při tomto procesu vznikla Asie a zformovalo se například Himalájské pohoří – včetně Mount Everestu. Dnes se tato hora tyčí do výšky téměř 9 kilometrů, díky čemuž je nejvyšší horou světa, která leží nad hladinou moře. Vzhledem k tomu, že tektonické desky se dál pohybují, dalo by se předpokládat, že Mount Everest neustále roste – ale není to pravda.

Profesor Giorgio Poretti z univerzity v Trieste v roce 1995 zjistil, že Mount Everest ve skutečnosti neroste. Poretti naopak říká, že pokračující kontinentální střet mezi Indií a Asií se ve skutečnosti posunuje Everest na severovýchod a to o 42 milimetrů ročně.

Pokud byste se tedy teď rozhodli vylézt na Everest, vylezete do stejné výšky, jako sir Edmund Hillary a Tenzing Norgay v roce 1953. Ale budete téměř o 3 metry severovýchodně od tohoto místa.

Nejvyšší horou na světě je Mauna Loa

Když je řeč o Everestu, víte, že to není úplně nejvyšší hora na Zemi? Tou je ve skutečnosti Mauna Loa, která je součástí Havaje. Háček je v tom, že většina tohoto kolosu je ponořena pod vodou – a to, co ční ven, jsou jen její vrcholky. Největší a nejaktivnější štítová sopka má od mořského dna až k vrcholu asi 10 kilometrů a její základna má průměr 120 km. Asi polovina ostrova Havaj je součástí Mauna Loa.

Tornáda jsou neviditelná

Když lidé na obzoru spatří tornádo, okamžitě se utíkají schovat. Jenže jak vlastně můžeme vidět tornádo, když je vzduch neviditelný? To, co vidíme, je ve skutečnosti kondenzační oblak z kapiček vody a občas také prachu a nečistot. Formuje se uvnitř neviditelného trychtýře pohybujícího se vzduchu, což je skutečné tornádo.

Tornáda vzniknou, jakmile se studený a prudký výškový vítr překříží s teplým přízemním větrem. Jejich střetnutí vyvolá horizontální rotaci vzduchu. V případě, že k tomuto střetu větrů dojde v bouřkovém oblaku, proudění vystupující z teplého bouřkového mraku zdvihne rotující vzduchový válec a vztyčí ho do vertikální polohy.

Abychom jevu mohli říkat tornádo, je třeba, aby se silně rotující vír, vyskytující se pod spodní základnou konvektivních bouří, během své existence alespoň jednou dotkl zemského povrchu. Tornádo je schopné vznést do vzduchu předmět o hmotnosti až 5 tun. Má podobu nálevky, chobotu, který se spouští ze základny oblaku druhu cumulonimbus. Rychlost větru v tornádu se pohybuje od 50 do 100 m/s i více, přičemž jeho velikost se pohybuje ve stovkách metrů v průměru.

Mraky váží tuny

Bílé načechrané mraky vznášející se na modré obloze vypadají krásně. Lidé se většinou domnívají, že takové mraky jsou stejné jako mlha. Ve skutečnosti ale má průměrný oblak vytvořený z kapiček vody stovky tun. Takový těžký kolos přitom lehce pluje, protože atmosféra kolem něj je dost těžká.

Průměrný oblak tedy váží asi 500 tun (v přepočtu asi 100 slonů). To bouřkový oblak má stejnou hmotnost jako 200 000 slonů. Vědci dokázali určit hmotnost oblaku díky poznání jeho velikosti a množství vody, které se v oblaku nachází.

V kamenech existuje život

V kamenech, korálech či živočišných skořápkách žijí organismy zvané endolity. Mnohé z těchto organismu patří mezi extrémofily, tedy organismy, které žijí v extrémních podmínkách. Tyto organismy byly nalezeny i v hloubce téměř tří kilometrů. Většina z nich se živí vodou a tím, co propadne trhlinami, ale některé organismy jedí i samotné kameny, protože vylučují kyselinu, která jim pomáhá jejich "oběd" rozpustit.

Příští erupce supervulkánu zřejmě nebude v Yellowstone

Národní park v Yellowstone je plný gejzírů, horkých pramenů a vařícího se bahna. Geologové také poměrně nedávno odhalili, že pod parkem leží supervulkán. Od té doby pak všichni uvažují, kdy vybuchne. Nedávné studie ukázaly, že i když je tu velké množství magmatu, není v eruptibilní formě. Takže lidskou civilizaci zřejmě v nejbližší době nijak neohrozí.

V zaznamenané historii nikdy nenastala megakalderová erupce, takže nikdo vlastně neví, jaká znamení před erupcí hledat. Mohlo by dojít velkým zemětřesením a dalším přírodním katastrofám. No a některé sopky - a zřejmě i supervulkány - vybuchují bez varování.

Dříve než supervulkán v Yellowstone by tak mohla explodovat sopka Laguna del Maule ležící v centrální části Chile jen 20 kilometrů od hranic s Argentinou. A i když sopka v současné době nevykazuje žádnou aktivitu a tedy ani žádné ohrožení, ročně se zvětší o 24 až 28 centimetrů. A nikdo neví proč.

Témata:  Mount Everest,  tornádo,  mraky