Otřesné experimenty? Ve jménu vědy byly sadisticky mučeny i děti

5) Experiment s panákem Bobo

Doktor Albert Bandura v 60. letech na Stanfordově univerzitě studoval vznik agresivity u dětí. Přišel s experimentem s panákem Bobo, který mu měl pomoci dětskou agresivitu pochopit. Vytvořil tři skupiny dětí po 24 členech. První skupině pustil film, na kterém bylo na Bobovi pácháno násilí včetně píchání nožem, mlácení kladivem nebo vyhazování z okna. Druhé skupině byl promítnut film, ve kterém se k panákovi chovali hezky. Třetí skupině nebyl promítnut žádný film. 

Výsledek? Překvapivý! Skupina dětí, která zhlédla film s agresivním chováním, se k Bobovi chovala agresivně. Ti, co zhlédli film s laskavím chováním, se k panákovi chovali hezky. A ty, co zůstaly bez filmu, si panáka, vedle jiných hraček, které byly v místnosti, moc nevšímaly. Bandura pracoval na své studii až do roku 1977. V dalších fázích používal živého klauna.        

4) Experiment s rozbitou hračkou

V 80. letech probíhal na iowské univerzitě dlouhodobý psychologický výzkum pocitu viny a jejich psychických dopadů. Vědci se v jednom experimentu zaměřili na malé děti a předškoláky. Experiment spočíval v tom, že dospělí dítěti předali hračku a vysvětlili jim, že hračka je pro ně velmi cenná a pokud by se hračka rozbila, velmi by je to mrzelo a bolelo. Po odchodu dospělého se samozřejmě „vzácná hračka“ velmi rychle rozbila. Když se dospělá osoba vrátila, prohlásila pouze „Ale ne!“ a několik minut na dítě smutně beze slova zírala. Vědci celou dobu zaznamenávali reakce dítěte.

Výsledek? Ano, děti cítí vinu. A mnohé nejmladší a citlivější z dětí z experimentu mělo problémy s chováním a dlouhodobé trauma

3) Monstrózní pokus

Koktání patří nepochybně k velmi nepříjemným vadám. Vědci Wendell Johson a Mary Tudorová z iowské univerzity přišli s teorií, že koktání je důsledkem nízkého sebevědomí. A svoji teorii se rozhodli potvrdit experimentem. V roce 1939 se jim podařilo získat k experimentu z vojenského sirotčince 22 dětí. 12 z nich nemělo s řečí řádné problémy a 10 mělo nějakou logopedickou vadu. Děti rozdělí do dvou skupin.  K jedné skupině byli přiděleni učitelé, kteří byli tolerantní, trpělivý a děti povzbuzovali. K druhé byli naopak přiděleni kantoři krutí, pedantičtí, kteří se všem dětem posmívali.

Výsledek? Oficiálně nebyl nikdy zveřejněn. Experiment až příliš připomínal nacistické experimenty. Zůstala pouze disertační práce Tudorové. Podle ní tolerantní chování nemělo žádný výsledek na koktání dětí. Špatné vedlo u nekoktajících dětí vážným logopedickým a psychickým poruchám.  Při dalším sledování bývalých členů druhé skupiny se však ukázalo, že děti, které v ní byly, se proměnili nespolečenské, málomluvné, introvertní jedince, kteří skončili často na šikmé ploše.  Vše vyjde najevo až po letech a novináři dají experimentu jméno "Monstrózní pokus". Teprve v roce 2001 bylo posledním šesti žijícím, kteří se zúčastnili experimentu, vyplaceno odškodné ve výši 925 000 dolarů.

2) Elektrošoky proti nespolečenskému chování

V 60. letech doktorka Lauretta Bendererová přišla k závěru, že asociální a introvertní chování lze léčit za pomoci elektrošoků. Další její metodou bylo provádění terapie introvertních dětí s velmi osobními otázkami před velkou skupinou lidí. Doktorka také doporučovala, aby se rodiče ke svým dětem chovali chladně a neprojevovali jim lásku.

Výsledek? Doktorce Benderové, než vedení newyorského Credmoorova psychiatrického centra experimentální terapii zastavilo, prošlo rukama 98 dětí. Nejmladšímu byly dva roky. U mnohých z nich se rozvinuly závažné psychické problémy včetně schizofrenie. Žádné z nich se nevyléčilo z introvertního chování.

1) Experiment s Brucem Reimerem

Při rutinní operaci zúžené předkožky sedmiměsíční Bruce Reimer v roce 1966 přichází téměř o celý penis. O celé události se dozvěděl tehdy věhlasný psycholog a sexuolog John Money zabývající se genderem a rodiče přesvědčí, aby chlapce vychovali jako děvče. Podle jeho teorie není pohlavní identita určena narozením nýbrž výchovou. Rodiče nechají chlapce na jeho doporučení vykastrovat, dávají mu hormony, místo autíček mu pořídí panenky, začnou jej strojit jako dívku a přejmenují jej na Brendu. Navíc je Bruce z jednovaječných dvojčat takže Money začne sledovat i vývoj jeho bratra Briana.

Brenda/Bruce si však uvědomuje, že něco není v pořádku a že jeho tělo a psychika rozhodně není jeho. Když mu rodiče na přání doktora koupí šicí stroj ten na něm nešije šaty pro panenky a rozmontuje jej, aby zjistil, co je v něm. Nezajímá ho/ji móda, ale auta. Ve škole a v okolí zažívá peklo. Díky podivnému vzhledu je šikanován a má přezdívku Jeskynní žena. Rodina poslouchá Moneyho doporučení. Teprve tehdy, kdy Money naléhá, aby byla Brendě vytvarována vagína, a vyjde najevo, že během sezení nutil sourozence, aby zaujímali sexuální pozice, svlékali se a prohlíželi si pohlavní orgány. V jedenácti letech se konečně Branda dozví pravdu. Okamžitě spálí své dívčí oblečení a přejmenuje se na Davida.

Výsledek? Moneyho teorie jsou naprosto vyvráceny. Dopady na oba chlapce jsou však strašlivé.  U Briana propukne schizofrenie a v roce 2002 se otráví antidepresivy. O dva roky později si David prostřelí hlavu brokovnicí.      

Témata:  psychiatrie,  děti