Největší semetrika v historii? Její krutost podle legendy zaskočila i samotného ďábla

Příběh dívky, která se jmenovala Titta-Gra (vypadá šedě) častěji ale přezdívané jako Sko-Ella (Sko znamená ve švédštině bota) se dochoval znázorněný ve vikingském kostelu na sever od švédské Uppsaly a je datován někam do 13. století.

Podle pověsti Sko-Ella velmi dlouho toužila po novém páru bot, a to tak moc, že to neušlo ani samotnému Ďáblu. Ten proto oslovil Sko-Ellu a slíbil ji vysněné boty, pokud se jí podaří rozvrátit manželství jejích sousedů a donutit je porušit slib, který uzavřeli před Bohem. Sko-Ella vymyslela doslova a do písmene ďábelský plán. Sousedce řekla, že ji manžel podvádí s jinou a hned ji i poradila, jak získat manželovu náklonnost zpět – stačí prý pouze uprostřed noci vzít nůž a manželovi uříznout pramen vlasů. Poté ale přišla za sousedem a začala ho přesvědčovat, že ho jeho vlastní žena chce zavraždit.

Ten ji sice zpočátku nechtěl moc věřit, ale když Sko-Ella dokázala přesně popsat plán vraždy – manželka se ho prý pokusí podřezat nožem ve spánku, tak začal pochybovat. Nakonec se Sko-Elle podařilo souseda přesvědčit, ať v noci spánek předstírá a dává si pozor co bude dělat jeho manželka. Soused nakonec následoval její radu a v noci opravu šel spát pouze jenom na oko. A ke svému zděšení jeho žena opravdu o půlnoci přišla k jeho lůžku s nožem v ruce. Soused proto nezaváhal a v návalu vzteku svou žena na místě zabil - čímž dokonal Sko-Ellinu intriku.

Jenomže Sko-Ellina krutost zaskočila dokonce i ďábla. Ten si totiž původně představoval, že Sko-Ella nějakými drby a narážkami rozkmotří manželství svých sousedů a možná své sousedy dotlačí k rozluce, ale ani sám ďábel nepočítal, že Sko-Ella dovede souseda k vraždě vlastní manželky. Samotný ´ďábel tak dostal strach a snažil se Sko-Elle vyhnout, ale po nějakém čase neměl na výběr a musel vyplnit svou část dohody. Nakonec Sko-Elle dodal její boty, ale protože se k ní bál přiblížit příliš blízko, tak ji boty podal přivezené na konci dlouhé tyče – přesně tuto scénu zobrazuje výjev v kostele Viksta kyrka.

Celý příběh se samozřejmě točí kolem moralizujícího poselství, které varuje před chamtivostí a nebezpečností drbů a pomluv. A proto se také asi ocitl na stěnách kostela, přímo před samotným vstupem do kostela v jakémsi předsálí, kterému se říká Vapenhus (přeloženo do češtiny místnost zbraní). Na tomto místě měli návštěvníci kostela ponechat veškeré své zbraně – šlo tak o symbolický přechod mezi světským životem a svatou půdou kostela. Samozřejmě stěny vlastního chrámu byly zdobeny pouze vyloženě náboženskými náměty spojenými s Biblí a tak se obraz zobrazující lidovou pověst musel zobrazit v předsálí, kde sloužil jako upozornění, že podle křesťanských zásad by se lidé měli chovat nejen v kostele.

Kromě symbolického významu měl ale Vapenhus i význam velmi praktický. Vikingové byli totiž bojovní a hašteřiví, a tak by se velmi snadno mohlo stát, že by došlo k souboji i uvnitř kostela, a protože prolití krve na posvěcené půdě se považovalo za svatokrádežné, tak bylo z preventivních důvodů lepší, když zbraně na své majitele čekaly v před chrámem.

Samozřejmě není také náhodou, že hlavní hrdinkou příběhu je žena (ne kvůli tomu, že v něm jde o boty), protože ženy byly ve středověku považovány za pohlaví náchylnější k podlehnutí k ´ďáblovu pokušení. Koneckonců byla to Eva, kdo podlehl ´ďáblu v Ráji a spáchal prvotní hřích. V tom se švédští Vikingové nijak nelišili od souvěkých obyvatel kontinentální Evropy.

Témata:  Švédsko,  zajímavosti,  historie