Temná historie inkvizice: Opravdu pronesl Galileo před upálením větu A přece se točí?

Základní problém spočíval v tom, že ranní patrističtí autoři vzali za svůj Aristotelův pohled na prakticky všechny přírodovědné úkazy. Vůbec jim přitom nevadilo, že šlo o myšlenky pohanské, protože se daly velmi dobře adaptovat na křesťanský pohled na věc, tak jak byl prezentován v Bibli. Platilo to i o astronomických úkazech, kde Aristotelovu teorii rozpracoval a dopočítal jiný pohan – Ptolemaios.

Podle této teorie byla středem vesmíru nehybná Země, a kolem ní obíhalo slunce a hvězdy byly součástí pevných krystalických sfér, které kolem země obíhaly po perfektních kruhových drahách. Jenomže Aristotelův systém měl docela problém, pokud jste oblohu pozorovali po delší dobu, protože některé „hvězdy“ se nepohybovaly tak pravidelně jako jiné (nešlo totiž ve skutečnosti o hvězdy, ale planety sluneční soustavy). Aby byla pozorování daná do souvislostí s Aristotelovou teorií, egyptský astronom Ptolemaios dodal tři další veličiny - epicykly, diference a ekvanty. Kombinací těchto třech kruhových drah se daly se značnou pravděpodobností  spočítat a předpovídat pohyby většiny pozorovatelných těles.

Tuto geocentrickou soustavu nejvýrazněji napadl Polák Mikuláš Koperník, který místo toho navrhl heliocentrickou soustavu. Jedním z motivů, které ho k tomu paradoxně vedly, bylo to, že ekvanty podle něj odporovaly zásadám původního Aristotelského systému. Protože ale Koperník tušil, že jeho nový teoretický koncept univerza se nebude příliš líbit církvi, raději proto své klíčové dílo De revolutionibus orbium coelestium (O oběhu nebeských sfér) publikoval až těsně před smrtí. Koperníkova teorie se sice relativně rychle šířila, ale tehdejší astronomové většinou stejně zůstávali u geocentrické soustavy a používali nadále ekvanty, protože se lépe počítaly a dávaly stejně přesné předpovědi pohybu jako Koperníkův model.

Astronomové kvůli svým názorům končili špatně

Problémy kvůli názorům na povahu a podobu vesmíru měl i i Gioradano Bruno, který byl ale více filozofem než astronomem a o pohyby planet a praktická pozorování a výpočty jejich drah se příliš nezajímal. Bruno totiž ve svých filosofických dialozích tvrdil, že vesmír je nekonečný a potenciálně plný rovnocenných světových soustav. Bruno byl nakonec za své názory upálen roku 1600 (podle všeho vůbec poslední oběť inkvizice), paradoxně ale inkvizitorům ani tak nevadila jeho nauka o vesmíru jako spíše jeho panteistické názory – tedy že bůh se rozprostírá skrze veškerý svět do té míry až s ním splývá.

Zatímco Koperník a Bruno byli v podstatě teoretici, Galileo Galilei se mnohem více přiblížil dnešnímu pojetí vědy, spočívající na pozorování, předpovědi a experimentech. Aby dokázal svá pozorování hvězdné oblohy vylepšit, nechal sestrojit první teleskop. Díky němu učinil několik zásadních pozorování, které byl v rozporu s Aristotelovským pojetím univerza, jako byly fáze Venuše, krátery na Měsíci nebo měsíce obíhající kolem Jupitera. Na základě těchto pozorování se přiklonil ke Kopernikánskému heliocentrickému modelu, což ho přivedlo před inkviziční tribunál už roku 1616.

Tehdy soud Galileovi přikázal, aby už nikdy nedržel a nebránil Koperníkovy názory. Otázkou zůstává, zdali byl zákaz formulován na základě pojetí kardinála Bellarmiho, který sice považoval heliocentriusmus přípustný jako hypotetický model vhodný výpočty, ale nikoli jako fyzikální model popisující skutečný vesmír.

Výsledkem prvního Galileliho procesu každopádně bylo, že Koperníkovo dílo skončilo na Indexu zakázaných knih, alespoň se to týkalo jeho původní neupravené verze. Podle Francesca Ignoliho se totiž mělo De revolutionubus pouze upravit v problematických pasážích a povolit, protože bylo velmi užitečné pro počítání kalendářů – a tak se nakonec také stalo a upravenou verzi bylo možné normálně tisknout. Spolu s Koperníkem se na index dostaly i všechna díla, která jeho teorii propagovaly, včetně těch od Galileiho.

"A přece se točí!“

Když se roku 1623 papežské stolice ujmul Galileiho přítel a krajan, který přijal jméno Urban VIII., vypadalo to, že se blýská na lepší časy. Ale pouze velmi krátce. Když totiž Galileo publikoval dialog „Rozmluva o dvou hlavních systémech světa“ (schválně zvolil tuto formu, protože v dialogu nebylo vždy jasné, které názory zastává jeho autor a tak byly literární dialogy využívány pro propagaci kontroverzních názorů). I v tomto dialogu ale Galileo provokoval, když mluvčí obhajující geocentrismus byl pojmenován Simplicio, česky prosťáček (v předmluvě se sice Galileo obhajuje, že postava má představovat pohanského aristotelovského filozofa Simplicia) a papežovi to neuniklo.

Brzy se rozjel nový proces, ve kterém byl Galileo shledán vinným, a donucený své učení veřejně odvolat. Jestli opravu proslovil slavné „A přece se točí!“ je krajně nejisté, protože první dochovány písemný záznam tohoto výroku se dochoval až sto let po skončení soudního procesu. Na druhou stranu existuje malba už z roku 1640, kde se slavný výrok objevuje, ale ta byla stvořena španělským malířem, který o procesu patrně neměl žádné hlubší znalosti.

Témata:  astronomie,  vesmir