Zkáza sopky Krakatoa: Gigantické erupce ovlivnily celý svět

Už několik let předtím, než došlo ke kataklyzmatické erupci byly okolo sopky Krakatoa poměrně intenzivní zemětřesení, které šly pocítit až v Austrálii. Hlavní představení ale začalo 20. května roku 1883, když Krakatoa vypustila monumentální sloup kouře až do výšky skoro 6 km. Exploze byla slyšet až v 160km vzdálené Jakartě. Poté se sopka na několik týdnu uklidnila. Bylo to ale jenom pověstné ticho před bouří.

Opětovně se sopka probrala 16. června, kdy se vrátily hlasité exploze a ohromný oblak který celý ostrov přikryl na celých 5 dní.  Ale to ještě nic nebylo proti konečné čtvrté explozi. Její výbuch dosáhl hlasitosti až 310db a exploze byla slyšet zcela jasně ještě 5000 km daleko. Námořníci, kteří měli tu smůlu a byli blíže, jako posádka lodi Sunda Strait, tak dokonce měli protržené ušní bubínky, přestože se plavili ve vzdálenosti kolem 64 km od sopky.

Erupce vychýlila barometry na celém světě a vyslala tlakovou vlnu, která během následujících dnů třiapůlkrát oběhla celý svět. Popel z výbuchu vystoupal do výšky 80 km. Poté erupce lávy postupně ustávaly a 28. srpna Krakatoa přestala chrlit lávu úplně. Do října 1883 ale stále pokračovaly malé erupce bahna. Když vše skončilo z původní rozlohy ostrova zůstalo méně než 30%. Erupce Krakatoy si vyžádaly podle soudobých záznamů 36 417 obětí, navíc ale měla gigantické exploze dalekosáhlé geologické a klimatické důsledky po celém světě.

Krakatoa vypustila ohromné množstí žhavého popela, který zabil více jako tisíc lidí na Sumatře a z populace ostrova Sebesi, která čítala přes tři tisíce lidi nepřežil ani jediný. Podle zpráv ještě týdny poté putovaly oceánem spálené kostry mrtvých lidí na malých ostrůvcích tvořených vychladnutou vulkanickou struskou.

Erupce způsobila několik velkých vln tsunami které dorazily až k pobřeží Jižní Afriky a přitom spláchly prakticky veškeré lodě, Město Merak spláchla vlna s výškou kolem 46 metrů. Menší vlny ale šlo zaznamenat dokonce i v kanálů La Manche.

Krakatoa ale měla drastický vliv i na celosvětové klima. Rok po erupci spadla průměrná teplota na severní polokouli o 1,2 stupně celsia. Počasí se ještě několik let chovala značně nepředvídatelně a teploty se vrátily k normálu až 1888. Padaly také rekordní srážky, například v Los Angeles napršelo 970 mm. Přesto ale nikde v Kalifornii nedošlo k výskytu hurikánu El Nino, který jinak pravidelně doprovází jakékoli delší období děšťů v Kalifornii.

 Díky Krakatoe na roky potemněla obloha, takže bylo možné pozorovat nevídané západy slunce, které měly tak zářivě rudou barvu. Dokonce několik planých výjezdů hasičů – obloha na obzoru byla totiž tak rudá, že si mnoho lidí myslelo, že jde o požár. Měsíc byla často pozorován jako modrý nebo zelený, protože oblaka mikroprachu přes sebe nepropouštěly červené spektrum světelného záření. Slunce zase bylo často vidět v nachových barvách. Díky optickým efektům ale také došlo k několika významným astronomickým pozorováním.

Ještě jeden velký vliv měla Krakatoa a tou je na oblast kultury. Je celkem pochopitelné, že ovlivnila spoustu umělců, zejména malířů, protože optické efekty způsobené výbuchem byly často využívaný v nejrůznějších malbách a dost možná napomohly k vzniku novátorského uměleckého stylu impresionismu. Krakatoa měla ale i nečekanou stopu v českém umění, i když tam to bylo kupodivu v literatuře. Schválně napadlo vás někdy proč Karel čapek pojmenoval ďábelskou výbušninu, která hraje prim v jeho románu Krakatit zrovna takovým jménem? Přesně tak podobnost slovíček Krakatit a Krakatoa totiž vůbec není náhodná.

Témata:  Indonésie,  sopky