Odkud pocházejí nadávky a vulgarismy? Hanlivá slova znamenala dříve něco úplně jiného

Vulgarismy a nadávky jsou pokládány za jeden z prostředků verbální agrese, a to buď přímé (např. "ty vole"), pokud se užívají jako prostředek nadávání a urážení, nebo nepřímé (např. "sakra"), jde-li pouze o zvolání. 

Tím ale základní členění nekončí. Nadávky můžeme dále rozdělit na ty, které jsou odvozeny od zvířat (prase, krávo), od hanlivých označení pohlavních orgánů (k*kot, č*rák) nebo slova, v nichž mnoho lidí spatřuje náboženský či obdobný původ (kruci, hrome). Existují i další dělení, například rasistického podtextu (tatare apod.), u nich je ale jejich původ vcelku jasný.

Pojďme se nejprve podívat na tu nejmírnější formu agrese. Slova jako "sakra" nebo "krucinál" mají většinou poměrně nejasný původ. Slovo "kruci" je pravděpodobně odvozeno od náboženského krucifixu, zatímco u slova "sakra" se odborníci domnívají, že jeho původ pochází z francuzského "sacrebleu", tedy označení pro něco nepovedeného. 

Poměrně jasné jsou i nadávky vztahující se k označení zvěře. Označení "prase" má poukazovat na člověka žijícího ve špíně či konajícího nechutné skutky, "svině" naopak poukazuje na osobu s podlým jednáním. "Vůl" sám o sobě nemá žádný význačný prvek, pro který by měl být používán jako nadávka, v průběhu času se ale v jazyce ustálil, stejně jako "slepice" nebo "kráva", které označují osoby s nižší inteligencí.

Nejzajímavější historii ale mají ty nejtvrdší vulgarismy. Ačkoliv v minulosti na těchto slovech nebylo nic zvláštního a byla běžně užívána, dnes je jejich napsání bez vyhvězdičkování či vyřčení považováno za velmi neslušné.

Příkladem může být slovo "d*vka". Dříve se tímto slovem běžně označovaly mladé dívky nebo služebnice. Odvozená forma tohoto slova, děva, se přitom používá v menší míře dodnes.

Obdobně je na tom slovo "š*kat".V původním významu znamenalo pohyb po malém prostoru nebo úklid, a hojně bylo k vidění například v Babičce od Boženy Němcové. Dnes je považováno za hanlivé označení pohlavního styku.

Podobnou proměnou prošlo slovo "m*dat", které vyjadřovalo rychlý pohyb. Výnam tohoto slova zůstal například zachován na Slovensku, zatímco v Česku se dnes používá i slovo od něj odvozené, a sice "z*rd". Stejnou proměnou prošlo slovo "š*ustat", od něhož je odvozena nadávka "v*šoust". Toto slovo pochází ze staroněmeckého Schupf, což znamená rozmach.

Oblíbené slovo u Čechů je také "k*nda". To přitom pochází z latinského cunnus a do češtiny se dostalo přes německé kunt označující dámské pohlaví. V běžné mluvě se ale hojně používalo, například Valaši tímto označením křtili své dcery a běžně se tak nazývala mladá děvčata.

O poznání složitější je situace o u slova "p*ča". Může mít původ v citoslovci pí, tedy zvuku při močení, někteří ale tvrdí, že je odvozeno od francouzského Le petit chat, tedy kočička. V Čechách se slovem "p*ča" původně říkalo sýkorce. 

Do stejné skupiny zdánlivě patří i označení "k*kot". Stejně jako výše uvedená slova vyjadřuje hanlivé pojmenování pohlavního orgánu, jeho původ je ale zřejmě odvozen od zvířat, konkrétně od kohouta.

Ačkoliv je dnes mnoho těchto slov ve společnosti nepřípustných, dříve byl jejich význam jasně definovaný a jejich používání zcela běžné. Jazyk se ale vyvíjí a některá slova se časem změní v nadávku. Stejně tak nelze vyloužit, že naši prapravnuci nebudou používat jako nadávky slova, která máme za běžná my dnes.

Témata:  lidé,  násilí