Je islám skutečně neslučitelný s demokracií?

Článek nazvaný Islam, Religious Outlooks, and Support for Democracy (Islám, náboženské postoje a podpora pro demokracii) představuje čtyři skupiny praktikujících muslimů v arabských zemích, jejichž míra podpory vůči pluralistické demokracii se významně liší na základě toho, jaký je jejich postoj vůči statusu quo, který v jejich zemi vládne. Shromážděná data ukazují, že to je mnohem důležitější faktor než pouhý pouhá příslušnost k islámu a do značné míry se týká i vztahu k demokracii u těch, kteří se považují za sekulární muslimy.

Skupiny praktikujících muslimů a jejich pohled na roli islámu ve veřejném životě

První skupinou jsou náboženští individualisté. Jsou velkými podporovateli náboženského pluralismu a naopak vykazují jen malé sympatie vůči pokusům učinit islám hlavní silou ve veřejném prostoru a politice.

Druhou skupinou jsou tzv. status quoisté. Nejsou velkými přívrženci ani náboženského pluralismu ani netouží po velkém vlivu náboženství na veřejný život. Mají za to, že je před náboženským řádem má přednost širší sociální řád, který platí na každého. Jejich cílem je tento řád v té podobě, v jaké existuje, co nejlépe udržet.

Islamisté či ortodoxní muslimové, kteří jsou občas na Západě vnímáni jako v podstatě „jediní“ muslimové, patří pod třetí skupinu, kterou autoři studie nazývají náboženským komunitarismem (komunitarismus označuje filozofický směr, který zdůrazňuje společnost a společenství, společné hodnoty a obecný prospěch – poznámka redakce). Členové této skupiny vykazují menší sympatie vůči náboženskému pluralismu a větší podporu posílení vlivu náboženství na veřejný život.

Poslední uváděná skupina jsou tzv. post-islamisté. Jedná se o členy islamistických hnutí, kteří po létech pokusů a iniciativ za posílením islámu ve veřejném životě došli k závěru, že svých cílů nemůžou dosáhnout, pokud budou jednat příliš exkluzivisticky a jsou tudíž otevření spolupráci s dalšími politickými směry a skupinami, kteří mají odlišné zájmy. Tato skupina podporuje jak náboženský pluralismus, tak větší vliv islámu na veřejný život.

Islám a demokracie: rozmanitost postojů

Vztahy mezi těmito čtyřmi skupinami lze vyjádřit na základě jejich pozice v poli rámovaném dvěma osami: osou soukromé/veřejné a osou konformnost/pluralita. Náboženští individualisté a status quoisté jsou zaměřeni na soukromou náboženskost, zatímco islamisté i post-islamisté působí ve veřejném sektoru. Náboženští individualisté mají s post-islamisty společný náhled na náboženskou diverzitu, zatímco konformnímu postoji status quoistů v soukromé sféře odpovídá podobný postoj islamistů ve veřejné sféře.

Náboženští individualisté tak s post-islamisty sdílí větší podporu směrem k pluralitní demokracii. Naopak status quoisté i islamisté jsou vůči ní spíše skeptičtější. Příbuzné postoje vůči pluralitní demokracii avšak neznamenají, že jednotlivé skupiny jsou přirozenými spojenci s podobně nastavenou druhou skupinou. Náboženští individualisté mohou považovat post-islamistické pokusy o zavedení islámských pravidel do veřejného života za ohrožení náboženské svobody. Totožně se mohou dívat status quisté na islamistické touhy učinit zemi s muslimskou většinou a zvyky na zemi řízenou striktně dle práva šária a ve které hlavní slovo budou mít náboženské komunity.

Michael Wuthrich, docent politických věd z University of Kansas a jeden z autorů výzkumu, v kontextu status quistů poukazuje na skutečnost několika umírněných či sekulárních muslimů, kteří nejsou velkými přívrženci demokracie z obav, že poskytuje příliš velký prostor náboženským hnutím, které by mohly ohrozit sekulární řád jejich země. Toto zjištění problematizuje obvykle uváděnou souvztažnost mezi mírou sekularismu a podporou demokracie v arabských zemích. Podle výzkumu neplatí, že každý zbožný muslim je odpůrce demokracie a každý sekulární muslim je jejím přívržencem.

Témata:  muslimové,  Islám,  demokracie