Historie české vlajky: Proč si Slované přivlastnili červenou, bílou a modrou?

Oficiálně byla bíla, modrá a červená ustanovena za barvy, které tvoří slovanskou trikolóru na všeslovanském sjezdu roku 1848 v Praze. Vzhledem k tomu, že rok 1848 vyvrcholil, tak jako na jiných místech v Evropě ozbrojeným povstáním, nebyla na sjezdu přijata žádné zásadnější usnesení. Trikolóra tak činí jeden z mála hmatatelnějších výsledků akce, i když na druhou stranu pro žádný z pozdějších států se nijak závaznou nestala a například státy jako Polsko nebo Černá hora ji ve vlajce nepoužívají.

Ruské inspirace

V polovině 19. století však byla situace pro země s dominujícím slovanským jazykem komplikovaná, jelikož jediným takovýmto státem, který se těšil samostatnosti, bylo carské Rusko. Většina zemí, o nichž můžeme dnes hovořit jako o slovanských, byla součástí habsburského soustátí, několik dalších bylo pod osmanskou nadvládou a takové Polsko bylo rozděleno mezi několik dalších státu, tudíž neexistovalo vůbec.

Právě proto se vzorem slovanských barev stala trikolóra používaná Ruskem. K carskému státu tehdy slovanští patrioti (tzv. panslavisté) obzvláště vzhlíželi, ale například vedoucí politická figura Čechů historik František Palacký před Ruskem varoval, jelikož je považoval za stejně nebezpečné pro česká národ jako Němce. Na druhou stranu tehdejší Rusko pod vedením cara o imperiální výboje do jiných slovanských států tolik nestálo, na rozdíl od pozdějšího Sovětského svazu.

Nizozemská nebo ruská vlajka?

Přesto se dá říci, že právě Ruská vlajka oklikou inspirovala tu pozdější československou. Rusové k ní však pravděpodobně také nepřišli příliš originálním způsobem. Trikolóru totiž do své vlajky jako první použila země z úplně opačné strany Evropy. Došlo k tomu z praktických důvodů v Nizozemsku. Původně totiž místo červené, byla na Nizozemské vlajce oranžová, ovšem byla nahrazena z důvodu lepší viditelnosti na moři. Typická oranžová barva byla rodovou barvou Viléma Oranžského, vůdce nizozemských vzbouřenců proti španělské nadvládě.

Jelikož povstání v nizozemských provinciích bylo v určitých ohledech první republikánskou revolucí, stala se trikolóra nizozemských barev symbolech ostatních revolucí a republikanismu. Vlajkou se však inspiroval ruský car Petr I. Veliký na utajené výzvědné cestě v západní Evropě a ihned, jako mnoho dalších inovací z pokročilejšího západu, ji prosadil v domovském Rusku. Proč se absolutistickému vládci zalíbily republikánské barvy, je dodnes záhada, možná je jako všechno na západě obdivoval, ale ve své zemi následně uplatňoval po svém.

Jak přežila česká vlajka?

Ani při vzniku samostatného Československa to s vlajkou nebylo úplně jednoznačné. Národními barvami Čech byla bílá a červená, jenže stejnou vlajku používalo i Polsko, navíc vlajka nového soustátí měla reprezentovat také ostatní části multinárodnostního Československa. Červená a bíla byly barvami pouze Čech.

Návrhů na Československou vlajku se objevila řada, včetně divokých variant s rudým husitským kalichem, jelikož tradice českého středověkého náboženského hnutí se vznikem nového státu znovu ožila. Nakonec zvítězila bílo-červená vlajka s modrým klínem. Přestala platit pouze v době nacistické okupace. K zániku vlajky mělo dojít v roce 1993. V rámci dohodnutého rozdělení Československa neměl ani jeden z nástupnických států používat starou vlajku. Zatímco Slovákům nezbylo než si vymyslet vlajku zcela novou, Češi si raději vyjednali ponechání staré vlajky, než by něco vymýšleli.

Témata:  historie,  Nizozemí,  Rusko,  Česká republika