Záhada klinické smrti: Pacienti popisují, co viděli a cítili

Smrt je opředena jednou z největších záhad. Tajemná zůstává i navzdory snahám mnoha světových vědců. Známá teorie mluví o světle na konci tunelu a obrazech ze života, které člověku běží před očima jako film.

Jediný zdroj informací o tom, co se po smrti stane, nám mohou poskytnout lidé, kteří technicky umřeli, ale byli úspěšně resuscitováni. Jaké jsou jejich zážitky a co si pamatují? Na tuto otázku odpovědělo šest přeživších.

1. Je to jako čtení knihy

Před pěti lety podstoupil jeden muž obtížný chirurgický zákrok, během které u něho nastalo vnitřní krvácení. V důsledku toho byl několik minut mrtvý.

Svůj zážitek popisuje následovně: „Probudil jsem se někde, kde to vypadalo jako vesmír, ale nebyly zde žádné hvězdy ani světla. Moje tělo nebylo teplé ani chladné. Nebyl jsem ani unavený. Zkrátka jsem jen zažíval nerušený stav mysli. Věděl jsem, že někde poblíž je světlo a láska, ale nebyl jsem nijak zvlášť nucen, ani jsem neměl potřebu za tím bezprostředně jít.“

Déle popisuje: „Vzpomínám si, že jsem přemýšlel o svém životě. Nebyl to však sestřih událostí, jak se o něm hovoří. Spíš jako bych listoval knihou, ve které byly promíchány úryvky. Kdekoliv jsem byl, změnilo to můj postoj k životu. Stále se bojím smrti, ale už nemám starosti, co se stane po ní.“

2. Je to jako návštěva někoho blízkého

Další z přeživších byl vymrštěn ze své motorky a po nárazu byl několik minut mrtvý. Když ležel na silnici, předtím než přijela sanitka, někdo jemu velmi blízky ho podporoval.

„Pamatuji si jen, že ležím na chodníku a věci okolo pomalu černají a utichají. Jediný důvod, proč jsem neusnul, byl, že někdo na mě začal řvát: Vstávej sakra! Rychle, vstaň! Dělej!“ říká.

Dále dodává: „Někdo mě praštil do helmy, která byla na mé hlavě strašně těžká. Když jsem otevřel oči, uviděl jsem svého bratra klečícího u mě. To bylo divné, můj bratr totiž umřel několik let předtím. Pak jen vím, jak se dívá na své hodinky a říká mi, že už tu brzo budou a odešel.“

3. Je to jako zahrada

Zatímco mnoho uživatelů popisovalo své zkušenosti jako prázdnotu, jeden z těch, co přežil, měl úplně odlišnou zkušenost. Po silné alergické reakci, při které u něho došlo k zástavě srdce, řekl následující.

„Pamatuji si pocit, jako bych byl pomalu nasávám dozadu. Extrémně pomalu. V jeden okamžik, jako bych se vrátil a pohlížel do zahrady. Nebyla plná květin, jen prachu a různě zbarvené trávy. Byly tam dvě děti chlapec a dívka. Hrály si na dětském hřišti, v jehož středu se nacházel dětský kolotoč. Je těžké to popsat, ale měl jsem pocit, že si musím vybrat, jestli tam chci zůstat, nebo chci odejít. Pokaždé, když jsem chtěl odejít, byl jsem znovu vtahován na to místo,“ popsal.

Dále dodává: „Chtěl jsem se vrátit, nechtěl jsem opustit svou matku. Cokoliv to bylo, to co mě vtahovalo zpět, mě nakonec nechalo jít. Pak jsem se vrátil zpět do svého těla. Moje srdce netlouklo 6 minut.“

4. Je to jako zmáčknutí tlačítka na budíku, když si chcete déle pospat

Další z lidí, kteří popisují svoje zážitky se smrtí, procházel už měsíce chemoterapií, když z jeho nosu začala nezastavitelně téct krev. Kvůli sepsi, vyvolané závažnou infekcí, se jeho kondice zhoršila a on se ocitl na hraně smrti.

„Nejhorší část na tom všem je, jaký klid jsem tam zažil. Bylo to jako ten pocit, když chcete ještě spát, a proto zamáčknete to zatracené tlačítko na budíku. Možná ho zmáčknete jednou nebo dvakrát, ale pak si vzpomenete, že stejně musíte vstát. Prostě ještě musíte něco udělat,“ popisuje svůj zážitek.

5. Je to jako nic

Poslední člověk ve své zpovědí řekl: „Bylo to jako prázdnota. Žádné sny, žádné vize, prostě nic. Jsem vážně rád, že jsem přežil.“

Smrti byl blízko po nehodě na motorce, když po nárazu přestalo být jeho srdce. Jeho kamarád ho resuscitoval 2 minuty.

Témata:  tajemství záhady,  život,  EuroZprávy.cz,  lidé