Tykat nebo vykat? Tuto otázku si před seznámením s někým novým pokládáme velice často. Mnohdy si také říkáme, o kolik jednodušší to mají národy, kde se nevyká, resp. netyká. Kde se ale tyto způsoby oslovování vlastně vzaly?
Pokud jste se někdy zamýšleli nad tím, jestli si lidé v minulosti tykali nebo vykali, věřte, že první odpověď je správná. Z prostého důvodu, jinak tomu ani kdysi být nemohlo.
Staré jazyky totiž nic jako vykání neznaly, a to včetně latiny. Tykání tehdy nebylo považováno za symbol neúcty, zkrátka vůbec neexistovalo. A lidé si mezi sebou jen tykali.
To se změnilo na konci třetího století našeho letopočtu, za vlády římského císaře Diocletiana. Jeho říše byla tak obrovská, že na ni nestačil sám, a proto byla zavedena Diarchie, spoluvláda dvou císařů. Druhým císařem jmenoval svého přítele a důstojníka Maximiana, čímž se inspiroval u Augusta, prvního císaře, který sdílel moc s úřadem.
O několik let později učinil Diocletianus caesarem Galeria, manžela své dcery Valerie, a rovněž svého pretoriánského prefekta. Tím vznikla takzvaná Tetrarchie, tedy čtyřvládí neboli vláda čtyř císařů, kteří měli rozdělené jednotlivé provincie.
Mezi císaři sice probíhaly hádky a země se uvnitř tříštila, navenek ale kolegium chtělo vypadat pevně a jednotně. Všichni čtyři proto byli oslovováni jako celek množným číslem, a jednotliví panovníci používali tohoto tvaru, i když promlouvali sami. Začali tak ve skutečnosti sami sobě vykat.
Panovníci tak na rozdíl od zbytku světa už neříkali "já", ale "my", a to se líbilo i ostatním vladařům. Ti bohužel nepochopili, že vykání je ve skutečnosti pouze sdělování prohlášení jednoho člena Tetrarchie, který hovoří i za tři další, a začali sami sobě vykat také. Díky této chybě se rozmohlo vykání po celé Evropě a následně do zbytku světa.
V panovnících a zejména v duchovních osobách (například papežové) vyvolávalo vykání pocit důležitosti, mezi běžnými lidmi se ale neuchytilo. Zlom přišel až ve chvíli, kdy se rozšířilo v křesťanství natolik, že s ním do styku přišel už zkrátka každý.
V Česku se podle Akademie věd vykání poprvé objevilo až v polovině 15. století. Postupně se vžilo jako oslovení zdůrazňující zdvořilost a úctu, a to i přesto, že základ křesťanství, tedy Bible, vykání nezná.
Pokud jste si ale někdy přáli vyhnout se tomuto způsobu oslovování, vězte, že to tak lehké není. Vykání a tykání se používá téměř ve všech jazycích včetně anglického. Tam ale vykání převládá a tykání už téměř nahradilo.
Související
16. listopadu 2024 16:29
25. října 2024 10:10
17. října 2024 13:53
14. října 2024 20:15
30. srpna 2024 8:41
19. srpna 2024 17:57
