Jídlo není to nejdůležitější? Vaši váhu ovlivňují i věci, o kterých jste nikdy nepřemýšleli

1.       Střevní mikroflóra

Gillian a Jackie jsou dvojčata. Jedna z nich však váží o celých 41 kg více, než ta druhá. Profesor Tim Spector zkoumal jejich vývoj více jak 25 let, jako součást britské studie zaměřující se na výzkum dvojčat.

Spector věří, že za velké rozdíly vah obou sester můžou miniaturní organismy žijící hluboko v jejich střevech. „Pokaždé, když jíte nějaké jídlo, společně s ním jíte také stovky trilionů mikroorganismů. Nikdy nejíte sami,“ říká profesor.

Vzorky stolice obou žen ukázaly propastné rozdíly v počtu a složení mikroorganismů v jejich střevech. Hubenější z dvojčat Gillian měla velmi rozmanité množství mikrobů ve střevech, zatímco Jackie jich měla ve střevech mnohem menší množství.

„Čím větší rozmanitost, tím štíhlejší člověk,“ věří profesor Spector, který nalezl podobné výsledky u dalších 5 000 studovaných lidí. Podle něho by hlavním cílem každé osoby mělo být, přijímat rozmanitou potravu bohatou na vlákninu. Profesor také varuje, že většina Britů jí velmi málo vlákniny. Dokonce ani ne polovinu dávky, kterou by jíst měli.

Přitom právě vláknina je zdrojem přispívajícím k vytváření bohaté střevní mikroflóry. Jako nejlepší zdroje vlákniny profesor doporučuje: celozrnné cereálie, ovoce (především bobuloviny či hrušky), zeleninu (především brokolici nebo mrkev), luštěniny a oříšky.

2.       Genetická výbava

V boji s obezitou nebo v opačném případě hubeností, mají podle vědců velkou roli i geny. Vědci z Univerzity v Cambridge věří, že 40 až 70% vlivu na naši váhu je dáno variací našeho genomu. „Jsme si jisti, že geny sehrávají velkou roli ve snaze o regulaci hmotnosti. Když máte konkrétní chybu v některém genu, může to vést ke sklonům k obezitě,“ říká profesor Sadaf Farooqi.

Konkrétní geny jsou zodpovědné za náš apetit, teda kolik jídla jsme schopni sníst. Ovlivňují také typ jídla, který preferujeme. V neposlední řadě také ovlivňují, jak rychle pálíme kalorie. Takových genů existuje nejméně 100. Jeden konkrétní nese název MC4R.

Uvažuje se, že asi jeden člověk z tisíce má defektní verzi tohoto genu, který má za úkol kontrolovat pocit hladu a chuti. Lidí s vadným genem MC4R bývají častěji hladoví a spořádají větší porce tučného jídla, po kterém více touží.

3.       Čas, kdy jíme

Na rčení: „Snídani sněz sám. O oběd se poděl s přítelem a večeři nech nepříteli,“ nejspíše je něco pravdivého, ale ne z důvodu, který myslíte.

Expert na obezitu doktor James Brown říká, že čím později jíme, tím více nabíráme na váze. Není to proto, že jsem v noci méně aktivní, ale kvůli našim vnitřním biologickým hodinám.

„Tělo je zvyklé efektivněji spalovat kalorie přes den, kdy je světlo, než v noci, kdy je tma,“ říká profesor Brown. Během noci se naše tělo snaží trávit tuky a cukry. Větší množství kalorií by se nemělo konzumovat po 19. hodině.  

Brown také říká: „Během posledního desetiletí, se průměrný čas večeře v Británii posunul ze 17:00 na zhruba 20:00, to může přispívat k nárůstu obezity.“ Doktor také dodává, že je to důsledek změny životního stylu. Lidé se často ráno odbývají suchým toustem, přes den nestíhají jíst a v noci si to vynahrazují tučnými, kalorickými jídly.

4.       Podvádění mozku

Jedna studie prováděná na Britech říká, že Britové jsou velmi špatní v odhadu množství a druhu jídla, které by měli sníst. Odborníci doporučují, snažit se jaksi podvědomě svůj mozek ošálit. Zkuste si místo nezdravých tyčinek a dortíků na kuchyňskou linku naaranžovat talíř s ovocem, nebo jinou zdravou svačinkou. Večeři si například připravte na menší talíř. Talíř bude plný, i když jídla bude trochu menší porce.

Doktor Harper, odborník na stravování, také radí, abyste se však nesnažili zbavit všech špatných stravovacích návyků ze dne na den. Šlo by o brutální způsob, který by Vám stejně asi dlouho nevydržel. Raději zkuste ze začátku postupně nahrazovat svoje oblíbená kalorická jídla nebo nápoje nějakou jejich méně kalorickou alternativou.

„Hlavně nejezte bez přemýšlení,“ dodává Harper.

5.       Hormony

Úspěch zákroku, známého jako podvázání žaludku, není založen jen na zmenšení obsahu žaludku, ale také na změně hormonů, které žaludek vytváří.

Náš apetit je kontrolován našimi hormony. Nejvíce efektivní cesta v boji proti obezitě je, zvednout množství hormonů, které vyvolávají pocit sytosti a snížit množství těch, kteří říkají, že jsme hladoví. Podvázání žaludku je však operace, která se doporučuje jen pacientům s BMI alespoň 35.

Pracovníci výzkumného centra Imperial College v Londýně určili mix tří hormonů, které by měly snižovat pocit hladu. Tento mix poté nitrožilně aplikovali několika pacientům každý den po dobu čtyř týdnů.

„Pacienti se cítili méně hladoví, jedli méně a ztratili od 2 do 8 kg v rozmezí 28 dnů,“ řekla doktorka Tricia Tan jedna z výzkumnic. Mohlo by se jednat o nový přípravek proti nadváze a obezitě.    

Témata:  obezita,  zdraví,  hubnutí, zdraví, nadváha