Svobodní zednáři ovládali 1. republiku? Edvard Beneš k nim měl velmi blízko

Kdy bratrstvo přesně vzniklo není zcela známo. Podle legendy zednáři odvozují své kořeny od stavitele biblického Šalamounova chrámu, jiní spojují jejich kořeny s templáři, ovšem nejpravděpodobnější je, že bratrstvo navázalo na společenství středověkých stavitelů katedrál. Dodnes jsou gotické katedrály fascinujícím monumentem doby a jejich tvůrci jsou také drobnou neznámou, jelikož byli schopni projektovat monumentální stavby, i když byli většinou negramotní.

Výzdoba staveb je pak doslova přeplněna nejrůznějšími náboženskými symboly, jejich význam ani dnešní historici nejsou schopni vždy přesně rozklíčovat. Nabízí se tak pojítko s tajnůstkářským společenstvím s názvem hlásícím se ke stavitelství. S jistotou však můžeme říci pouze, že první zednářská lóže vznikla v Londýně roku 1717. Následně na ni navázala lóže ve Vídni, která vznikla léta páně 1724. V českých zemích funguje zednářská lóže také pravděpodobně od 18. století, ale s přesným datem je to složitější. Informovali totiž o ní obrozenečtí fabulátoři jako např. Karel Sabina.

Československá 1. republika? Ráj zednářů

Velkého rozmachu se zednářům dostalo po odtržení Československa z rakousko-uherského svazku. Unikátem byla organizace československých zednářských lóží na národnostním principu, jako celá řada jiných organizací i mezi zednáři se uplatnilo rozdělení na nacionálním principu, čili Češi měli svou lóži a Němci rovněž. Samotné hnutí sdružovalo významné osobnosti doby zejména na poli kultury, vědy a politiky.

Mezi československými zednáři bychom našli spisovatele Viktora Dyka, světového malíře Alfonse Muchu nebo historika a pravou ruku Edvarda Beneše, Kamila Kroftu. Právě mezi významnými politiky 1. republiky se to zednáři jen hemžilo. Členy tehdejší lóže, která nesla jméno Comenius, byl Alois Rašín nebo Jan Masaryk a především zakladatelé státu Milan Rastislav Štefánik a od roku 1927 tehdejší ministr zahraničí Edvard Beneš.

Zvláštní postoj prezidenta Masaryka

Přestože se jedná o vzrušující informace, podle historiků elitní politici sice byli členy společenství, ale nepatřili k obzvláště aktivním členům. Nabízí se však otázka týkající se vztahu k zednářství nejdůležitějšího muže 1. republiky. Byl zednářem i prezident Tomáš Garrigue Masaryk?

Pravděpodobně nikoliv a sám se k tématu vyjádřil několikrát: “„nemáť smyslu organisovat se pro cíle kulturní v tajných a obřadnických spolčeních, chceme dnes ve všem světla veřejnosti; také politicky minula doba tajných spolků, demokratism je také veřejný a vystupuje již pod veřejnou kontrolou. V každém ohledu je zednářství dnes zastaralým; vykonalo mnoho dobrého, ale dnes již nemá značného významu ... jen katolická církev šíří o něm svou pověrečnou a slabošskou pověst.“

Vztah k zednářství odráží typické Masarykovy názory. Jednak opět vyjadřuje svou důvěru k individualismu a víru v demokratický optimismu, stejně jako určitou kritiku k církevní organizaci. Masaryk byl totiž přesvědčen, že i víra v Boha je individuální záležitost a člověk nepotřebuje organizované vedení ve věcech víry.

Mnohým však nedají spát Masarykova pojítka se zednářstvím. Jeho tchán Rudolf Garrigue byl zednářem stejně jako syn Jan. O jeho pozitivním vztahu k zednářům svědčí, že je pozval na hradní audienci na své 80. narozeniny, kde je veřejně chválil, ovšem opět veřejně sdělil, že zednářem není.   

Témata:  Československo,  historie,  T.G. Masaryk,  svobodní zednáři,  Edvard Beneš