Češi jako menšina ve vlastním státě? Není náhoda, že Československo vydrželo pouhých 20 let

Malá většina nebo hodně menšin?

Jeden z největších problémů Československa byl paradoxně velmi podobný tomu, na který dojelo Rakousko-Uhersko. V ČSR totiž mělo největší etnikum - Češi, jenom něco málo přes nadpoloviční většinu a to samozřejmě působilo v období vzepjatých nacionalistických programů řadu vášní. Kromě Čechů tady žili ještě Slováci, Němči, Maďaři Rusíni, Poláci a Židé. Nejhůře nesli postavení menšiny Němci, a to ze dvou důvodů. Za prvé to pro ně bylo nové postavení, byli zvykli na to být největší politickou silou ve státě. Za druhé většina z nich nikdy nechtěla být součástí Československého státu, ale Rakouska nebo Německa. Versaillské uspořádání ale počítalo s historickými hranicemi a nikoli na absolutním dodržování proklamovaného práva na sebeurčení národů. Navíc byla pozice Němců oslabena uměle vytvořeným spojením Českého a Slovenského etnika.

Čechoslovakismus aneb nad Tatrú se blýská

Masaryk se obával pozice německé menšiny natolik, že raději vytvořil společné československé etnikum. Ovšem o čechoslovakismu měly oba národy úplně jiné představy. Zatímco Slováci si představovali autonomii a v podstatě federativní uspořádání, vláda se těmto návrhům bránila, protože podobné nároky by si pak mohli klást i Němci, kterých bylo více než Slováků. Navíc se Slováci s touto ideologií nikdy úplně neztotožnili a mnohým připadalo, že jenom vyměnili Uhersko za Československa.

Vřelé sousedské vztahy

Historická hranice s Německem a Rakouskem bylo vcelku jasná, horší to bylo tam, kde vznikaly hranice úplně nové, jako tomu bylo na pomezí Slovenska a Maďarska. Beneš nakonec v Trianonu vyjednal s vítěznými mocnostmi novou hranici, ale nedá se říct, že by ji Maďarové přijali ochotně. Ke slovu tak přišly legie, které s pomocí Rumunské armády Trianonskou dohodu prosadily. Velmi podobná situace byla ve sporu o Těšínsko. Slezsko totiž bylo historicky vždy kompaktní země, mocnosti ale rozhodly, že bude rozděleno mezi Československo a Polsko. Těšínsko mělo klíčovou úlohu zejména kvůli železniční trati, která byla hlavním dopravním koridorem z Prahy do Košic. I tady muselo zasáhnout armáda, která v krátkém konfliktu Těšínsko obsadila. Válka ale samozřejmě silně pošramotila vztahy s Polskem, které zůstaly napjaté až do druhé světové války.

Situace Československa tedy nebyla zrovna příznivá. Na západě hraničilo s Německem a Rakouskem, jehož rozpad ČSR způsobilo. Vztahy byly komplikovaly problémy se sudetskými Němci, kteří u svých krajanů za hranicemi neustále hledali podporu. Totožná situace byla na jihu s Maďarskem a ani Poláci na severu nebyli zrovna přátelsky naladěni. Pro Československo tak bylo klíčové území podkarpatské Rusi, které umožňovalo alespoň nějaký přímý kontakt se spojenci.

Všichni jsme si rovni, ale někteří jsou si stále rovnější

To, že ČSR vzniklo jako slátanina historický a pragmatický požadavků se projevilo zejména v ekonomické a sociální nerovnosti. Země, které prošly historicky zcela rozdílným vývojem byly samozřejmě značně odlišně vyspělé. Navíc ekonomické vazby se po staletí udržovalo jiným směrem, v Česku na Rakousko a Německo, na Slovensku k Maďarsku. Byla pro nutná radikální transformace, která ale samozřejmě spoustu lidí a podniků poměrně těžce nesla. Navíc existovaly i velké rozdíly mezi jednotlivými sociálními vrstvami, a to i přesto, že země prošla řadou radikálních reforem jako bylo zrušení šlechtictví či rozsáhlá pozemková reforma. Ovšem to bohužel nezměnilo nic na síle korupce, politických konexí a korporátních podniků a bank.

Politická nestabilita aneb učíme se demokracii

Volební systém a množství politických stran způsobovalo, že se do parlamentu dostávalo hodně stran, které ale měly poměrně slabé vyrovnané výsledky. Vznikaly tak poměrně široké koalice, které ale nebyly povětšinou příliš stabilní, a tak výjimkou nebyly ani úřednické vlády. Za dvacet let první republiky se vystřídalo 11 premiérů a jenom málokterá vláda, vydržela po celé volební období. Stabilitě systému nepřispívalo ani množství radikálních nacionálních nebo fašistických stran. Navíc silné slovo měly v politice neparlamentní síly, ať už šlo o skupinu Hradu nebo různé korporativní a bankovní instituce, které byly se správou státu úzce provázané.

Velká krize v malém státě

Jako by mladý stát neměl dost problému sám od sebe, objevila se ještě velká světová hospodářská krize. Ta byla pro ČSR obzvláště krutá, protože zemi zasáhla uprostřed ekonomické transformace, která její dopady dále zvyšovala. Navíc byl ekonomika soustředěna na vývoz výrobků, který byl krizí silně zasažen. Nespokojení lidé vyvolávali bouře proti drahotě a hladu, musel být zaveden přídělový systém a velmi vzkvétal černý trh. Krize tak byla pověstnou poslední kapkou, která všechny výše zmíněné problémy ještě prohloubila.

Témata:  Československo,  Česká republika