Další tajemství Galů odhaleno. Co dělali s hlavami nepřátel? Tohle archeologové nečekali

Experti uvádějí, že objevili stopy pryskyřice jehličnanů na lebkách, které se našly v osadě z doby železné v Le Cailaru na jihu Francie. Tento objev potvrzuje dávné zprávy, podle nichž keltští Galové uchovávali své pochmurné trofeje.

"Dávné texty uvádějí, že se hlavy balzamovaly cedrovým oleje. Díky chemickým analýzám víme, že tato informace je správná," řekla Réjane Roureová, spoluautorka studie, která působí na Univerzitě Paula Valéryho v Montpellieru.

Ha...cool. #archaeology #gauls #embalming https://t.co/Ybnpzl3qWi

Mezi dřívějšími objevy na jiných nalezištích byla i socha bojovníka na koni, který má nejen meč a oštěp, ale také hlavu nepřítele přehozenou přes krk koně. Tato hrůzná praktika je rovněž zmiňována v celé řadě dávných textů a podporují ji objevy lidských lebek nesoucích známky stětí; v některých jsou dokonce stopy po hřebících. Otázka toho, zda Galové uťaté hlavy rovněž balzamovali, ale zatím zůstávala nejasná.

Roureová a její kolegové v článku, který zveřejnili v odborném časopise Journal of Archaeological Science, popisují, jak analyzovali lidské lebky, které se v oblasti La Ceilaru našly se zbraněmi na místě, kde by byly všem na očích. To naznačuje, že tam mohly být záměrně vystaveny.

Tým odebral vzorky z fragmentů jedenácti lidských lebek. Přitom vědci zjistili, že lebky vykazují stopy stětí a známky toho, že z nich mohl být vyjmut mozek.

Analýza na lebkách odhalila stopy celé řady látek včetně mastných kyselin a cholesterolu, což podle vědeckého týmu byly patrně rozložené zbytky lidských, rostlinných nebo zvířecích tuků či olejů. Šest z jedenácti lebek ovšem neslo také stopy látek zvaných diterpenoidy, které jsou výmluvnou známkou toho, že byly v kontaktu s pryskyřicí jehličnanů.

Vědci uvádějí, že tato zjištění dodávají váhy dávným zprávám o tom, že poté, co usekli hlavy svým nepřátelům, je keltské kmeny balzamovaly. Tyto informace se objevují například ve spisech starořeckého filosofa, historika a geografa Strabóna či starověkého řeckého historika Diodóra Sicilského.

Tyto texty uvádějí, že se k balzamování používal cedrový olej, ale podle výzkumného týmu mohlo jít také o pryskyřici podobné vůně, protože není jasné, zda v dané oblasti ve třetím století před naším letopočtem rostly cedry.

Podle Roureové mohlo být smyslem uchování hlav nepřátel to, aby bylo možné vystavovat jejich tváře a rysy. "Podle starodávných textů byli balzamováni jen nejmocnější a nejvýznamnější nepřátelé," uvedla Roureová. "Možná je balzamovali proto, aby pak mohli říct: 'Podívejte se - tohle byl hodně velký bojovník."

Podle starověkých textů rovněž Galové nebyli ochotní se těchto hlav vzdát a neprodali by je "ani za jejich váhu ve zlatě". "To podle nás naznačuje, že se občas někdo pokusil ony hlavy koupit - nebo vykoupit, aby se mohly vrátit zpět do vlasti," dodala Roureová.

Autoři výzkumu uvádějí že zatím není jasné, jak Galové balzamování prováděli. Hlavy se mohly do pryskyřice máčet celé, anebo mohly být polévány, a tento proces se také mohl několikrát opakovat. Neví se také, zda byl stejný proces aplikován na uctívané vlastní osobnosti, anebo byl vyhrazený pouze nepřátelům.

Témata:  archeologie,  historie