Kalich, ze kterého pil Ježíš Kristus při poslední večeři, a ve kterém byla zachycena jeho krev po ukřižování, je předmětem velkého počtu legend. Celá staletí ho hledali různí dobrodruzi, kouzelná nádoba později zlákala i Nacisty. Nejčastěji je však legenda o svatém grálu spojena s rytíři kulatého stolu krále Artuše a Templářským řádem.
Svatý grál, relikvie, ze které údajně pil Ježíš Kristus při své poslední večeři, posloužila Josefu z Arimatie, který po Ježíšově ukřižování zachytil do nádoby jeho krev. Následně se Josef s Máří Magdalenou měl vydat do tehdejší Francie, kde měl být grál ochraňován rytířským řádem Templářů.
Jelikož je dodnes nepřeberné množství možných výkladů, co je ve skutečnosti svatým grálem, můžeme se setkat i s verzí, která říká, že svatý grál je metafora pro Máří Magdalénu – kalich by měl značit symbol ženství – ženské lůno. Grál mohl být i metaforou pro hlavu Jana Křtitele.
Grál mají ve Valencii i v Janově
Samotné slovo grál je odvozeno ze staré francouzštiny, která ho převzala z řeckého crater – „misky“. Existují i teorie o složenině ze spojení Sanguis Regalis, tedy „krev královská“. Grál, mísa či pohár, měl dokonce sloužit jakožto univerzální lék, jakýsi elixír mládí a života. Za svatý grál bylo v historii považováno několik relikvií. Jednou z nich byl kalich ze Svaté země – mělo jít o stříbrný kalich v bazilice v Golgotě, dle některých teorií však nebyl ze stříbra, nýbrž z pouhého dřeva.
Dle jiného výkladu šlo o pohár z italského Janova, má jít o honosný pohár vykládaný smaragdovými kameny, který později Napoleon převezl do Paříže, následně při navrácení do Janova byl pohár vážně poškozen. Třetím místem, kde bychom v dějinách našli svatý grál, je Konstantinopol. Odtamtud byl však při čtvrté křižácké výpravě uloupen a od doby Francouzské revoluce nebyl spatřen. Za svatý grál byl považován i achátový pohár uložený ve španělské Valencii.
Velmi starý výklad legendy o svatém grálu je spojován s Anglií. Josef z Arimatie ho měl dopravit do Glastonbury, kde vznikla první křesťanská obec na britských ostrovech. Kalich se měl později dostat na Kulatý stůl samotného krále Artuše. Artuš byl navíc dle pravidla královské krve potomkem Marie Magdalény (rodová linie šla přes jeho babičku a matku, ale i přes jeho otce). Spojitost mezi grálem a králem Artušem lze vyvodit také na základě staré welšské básně z 6. století. Ta praví o výpravě Artuše a jeho mužů za magickou nádobou, kterou střeží devět panen.
Strážcem grálu byl údajně artušovský rytíř Perceval
Nejznámější příběhy, které popisují přítomnost grálu na Kulatém stolu, pocházejí i z Bretaně i Británie, hlavním hrdinou příběhů je rytíř a poutník Perceval, kterému se na konci příběhu dostane vysvětlení, že právě on je potomkem Josefa z Arimatie, a tedy právoplatným dědicem grálu. Strážcem grálu je v příběhu nemocný Král Rybář, kterého však pohár nemůže vyléčit, Právě Perceval, rytíř bez bázně a hany, mu položí „tu správnou otázku“, dopraví grál na bezpečné místo a zacelí rány světa i Krále. V jiné verzi příběhu o Percevalovi, v díle Wolframa von Eschenbacha „Parzival“, je svatý grál zobrazen jako kouzelný zářící drahokam, seslaný na zem anděly. Člověku, který na něj pohlédne, má údajně přinést věčný život.
Verze, podle které grál střežili templářští rytíři, vychází z představy, že ho nalezli v sutinách Šalamounova chrámu. Rytířský řád byl později zakázán a rozpuštěn, grál poté zmizel neznámo kam. Templářský řád však oficiálně vznikl až v roce 1118, po první křížové výpravě. Řád záhy velmi zbohatl, zejména díky zdatnosti rytířů v obchodu a finančnictví středověkého světa. Jejich bohatství se stalo trnem v oku francouzskému králi Filipu IV. Sličnému, který následně řád zapudil.
Traduje se legenda, že část Templářů před zánikem řádu uprchla s nejcennějšími poklady, i svatým grálem a „Archou úmluvy“, ta je však jiným příběhem... Teorie o grálu, který v rozvalinách našli Templáři, má však trhliny. Je možné, aby se tato relikvie uchovala na místě, které bylo v rozmezí téměř tisíce let několikrát vypleněno?
Nacisté šli za relikvií až na Island
Možné umístění svatého grálu v současnosti nabízí širokou paletu možností. Kromě již výše zmíněných čtyř lokací, se objevuje možnost ukrytí v skotské Rosslynu, na ostrově Bornholm v Baltském moři, mluví se také o dnešní Etiopii, Kanadě, nebo španělských Pyrenejích. Málokdo ví, že zálusk na nalezení relikvie měl i vůdce nacistického Německa Adolf Hitler. Jeho spolupracovníka Heinricha Himmlera zaujala kniha Otto Rahna o svatém grálu a následně vyslal jednotky SS, které měly pohár nalézt v oblasti jižní Francie. Mise byla neúspěšná, hledalo se dokonce i na Islandu a v Itálii.
Legendu zpracoval i velikán vážné hudby, skladatel Richard Wagner v roce 1882 ve své opeře Parsifal. O hledání vzácné relikvie bylo napsáno, ale i natočeno, mnoho děl. Jedním z novějších dokumentů o nekonečném hledání poháru je německá série Hledání svatého grálu ze španělského a jeruzalémského prostředí.
Témata: svatý grál, Ježíš Kristus, historie, bible
