Transporty smrti: Tisíce Čechů bylo odvezeno do Běloruska, domů se nikdy nevrátily

Dějiny holokaustu českých a moravských Židů jsou většinou spojeny s pojmy ghetta v Terezíně a koncentračními a vyhlazovacími tábory Osvětim, Majdanek či Treblinka. Stranou zůstávají deportace do ghett, táborů nucených prací a koncentračních a vyhlazovacích táborů v oblasti Pobaltí či Běloruska.

Tam byla během jediného roku násilně odvezena více než polovina všech českých a moravských Židů, 48.991 jich bylo zavražděno, přežilo pouhých 549. První transport Židů z Protektorátu do táborů na území okupovaného Běloruska vypravila německá správa 16. listopadu 1941.

Židé z Protektorátu, ale i z Německa a Rakouska, byli převáženi do minského ghetta či vyhlazovacího táboru v Malém Trostinci. Místo pro ně Němci zajistili tím, že krátce před jejich příchodem povraždili zde internované běloruské Židy. Z celkem 6981 deportovaných Židů z Protektorát se konce války v nelidských podmínkách dožilo jen 22.

Nacistické "konečné řešení židovské otázky" začalo v Protektorátu Čechy a Morava 16. října 1941 prvním transportem Židů z Prahy do Lodže. Celkem zahynulo za války 80.000 Židů z Čech a Moravy; z celého Československa, jehož předválečná židovská komunita čítala 350.000 osob, zahynulo 250.000 Židů.

Další Židé nejen z Generálního gouvernementu, ale též ze Slovenska, Protektorátu Čechy a Morava, Německa, Holandska a Francie, byli deportováni do Sobiboru. Vyhlazovací tábor nacisté vybudovali nedaleko vesničky Sobibor, která se nachází na východní hranici dnešního Polska. Během války patřil do lublinské oblasti. Na jeho výstavbě se podíleli místní obyvatelé spolu s několika desítkami Židů z blízkých ghett.

Do likvidace tábora v říjnu 1943 zde bylo zabito na 250.000 lidí, převážně Židů.  Poslední transporty přijely do Sobiboru z několika likvidovaných ghett. V říjnu 1943 vypuklo v táboře povstání, většina vězňů ale byla zabita na útěku nebo nepřežila přechod přes minové pole. Tábor byl poté zlikvidován. Válku přežilo asi 50 vězňů.

Další čeští občané končili v táboře Terezín. Židovským ghettem zde prošlo na 155.000 Židů z českých zemí a dalších zemí Evropy, z nichž na 118.000 zahynulo. První transport do Terezína přijel z Prahy 24. listopadu 1941. Bylo v něm 342 mladých mužů, jejichž úkolem bylo připravit objekty ve městě pro přijet dalších transportů, které začaly do vznikajícího ghetta proudit od 30. listopadu 1941.

Na konferenci ve Wannsee v lednu 1942 nacisté rozhodli do Terezína deportovat zejména staré Židy i z dalších zemí Evropy. První transporty na východ (do Rigy) odtud odjely v lednu 1942; poslední z celkem 63 transportů odjel v říjnu 1944.

Témata:  historie,  II. světová válka