Vyznání dispečerky záchranné linky. Práce si vybírá krutou daň. A lidé si ani neuvědomují, co děláme

Existují nejrůznější důvody, proč lidé musejí zavolat záchrannou službu – a mnohé z nich jsou opravdu děsivé. Lidé, kteří jsou na druhém konci linky, jsou vyškoleni k tomu, aby každodenně řešili situace, v nichž lidé balancují na hranici života a smrti.

Tito dispečeři mluví s lidmi, kteří uvažují, že si vezmou život, s lidmi v hořících budovách i s dětmi, jejichž rodiče se zhroutili. Vědí, jak poskytnout potřebné pokyny a jak dostat profesionály na místo co nejrychleji. Bezesporu je to náročná práce, která si vybírá obrovskou emocionální daň. Přesto někteří lidé považují tyto lidi „prostě" za dispečery.

Lynette McManus Jeterová, která žije v Richmondu ve Virginii, sdílela srdcervoucí příspěvek o její práci, který má za cíl vysvětlit, co dispečeři vlastně prožívají. Během krátké doby se z jejího poselství stal virál, kterého si všimla i média

„Já jsem osoba, která vás poslouchá, když pláčete, zatímco prosíte svou matku, aby se znovu nadechla. Já jsem ten, kdo se vás pokouší navést, jak správně provádět resuscitaci vašeho otce, i když vím, že už zemřel. Určitým způsobem vám mohu pomoci uvědomit si, že jste udělali všechno, co jste mohli. Jsem osoba, která vás vede, když provádíte Heimlichův chvat, když se vaše dítě dusí hračkou,“ popisuje svou práci žena.

Poukazuje na to, že často mluví se sebevrahy a vysvětluje jim, že mají pro co žít a že je jejich rodina potřebuje. „Jsem osoba, která opouští svou rodinu, svůj domov a vystavuje se nebezpečí při sněžení, hurikánech a špatném počasí, abych mohla být tady, abych odpověděla na váš nouzový hovor,“ píše Lynette. „V očích většiny lidí jsem prostě jen dispečer,“ posteskla si.

Část svého zamyšlení věnuje i své rodině a blízkým. Zdůrazňuje, že pokud je někdy netrpělivá nebo nemá dobrou náladu, není to kvůli nim, ale kvůli práci, která si vybírá svou daň. „Místo toho, abych si vše přinesla domů, jsem se rozhodla, že to budu držet v lahvi, abych vás ochránil před realitou světa, ve které žijeme,“ vysvětluje.

„Pro mé děti - prosím, pochopte, že když jsem přísná a paranoidní, když chci sledovat každý váš pohyb, je to proto, že vím, že nějaké dítě se ten den domů k rodině už nevrátí. Pro mou matku - prosím, odpusť mi, že nemám trpělivost, abych vždy vyslechla celý tvůj hovor. Je to proto, že jsem trénovaná, abych získala všechny relevantní informace v určitém množství času,“ popisuje Lynette s tím, že občas proste nemá trpělivost. 

„Pro mé přátele - prosím, pochopte, že se nemůžu ukázat na každé narozeninové párty nebo na události, na kterou jste mě možná pozvali. Nebo že si nejsme schopni zavolat, abychom to mohli dohnat. Může to být proto, že jsem možná pracovala nebo byla příliš mentálně vyčerpaná, než abych tam mohla být,“ píše dispečerka záchranné služby. Na závěr poslala vzkaz i těm, kterým pomáhá. „Pro tisíce volající, se kterými mluvím a kteří si myslí, že jsem „jen dispečer". Pamatujte, že možná nejsem první, kdo dorazí k vám domů, ale jsem první člověk, se kterým můžete mluvit v jednom z těch možná horších dnů ve vašem životě,“ dodává v srdceryvném vyznání Lynette.

Témata:  záchranáři,  zdraví,  Zdravotnická záchranná služba