Jak bude probíhat třetí světová válka? Vojenští stratégové a plánovači naznačili, co se bude dít

Doba, v níž dnes žijeme, je výsledkem tří celosvětových konfliktů, které se odehrály ve 20. století: První světová válka, druhá světová válka a studená válka. Během necelé stovky let se lidstvo ocitlo na samém pokraji zkázy hned třikrát, a pokaždé se z toho vzpamatovalo na pouhých několik desítek let, než se do sebe pustilo znovu.

Od posledního konfliktu ale uplynuly další dekády a podle mnohých odborníků je situace ve světě nejhorší od konce studené války. Znamená to předzvěst dalšího celosvětového konfliktu? To je zatím předčasné soudit, ale možná je to pouze otázkou času. Odborníci P.W. Singer, uznávaný vědec a stratég působící v New America Foundation, a August Cole bývalý novinář a expert působící v organizaci Atlantic Council, ale tvrdí, že jsme svou minulost poměrně rychle zapomněli.

Jinak si totiž nedokáží vysvětlit, že zatímco v minulém století žil svět v prakticky neustálém strachu z války, dnes si historické konflikty téměř nepřipouští. Rusko provádí invazi na Ukrajinu, jeho letouny narušují vzdušný prostor NATO, v Pacifiku si poměřují ramena námořnictvo Spojených států a čínská armáda, a Evropa? Ta poněkud zaspává.

Není překvapením, že Rusko, Spojené státy a Čína investují do zbraní největší množství finančních prostředků. Čína v posledních několika letech postavila více válečných lodí a bojových letounů než kterýkoli jiný stát, zatímco Pentagon pro změnu vytváří novou generaci špičkových zbraní. Rusko se orientuje na pozemní boj a lehčí výsadkovou techniku, rovněž ale pracuje na zdokonalování raketových systémů.

Podle deníku The Times ale navzdory všeobecnému přesvědčení není Rusko hlavním rizikem pro západní svět. To představuje právě Čína a její vysoké sebevědomí. Zhruba tři čtvrtiny Číňanů jsou přesvědčeni, že by jejich armáda tu americkou rozmetala na kusy, a ačkoliv má země sama o sobě dost bohatou a krvavou historii, co se válek týče, boj některým armádním důstojníkům chybí.

Deník připomíná, že za válkami stály v historii nejrůznější důvody. Jednou mocenské, jindy finanční, jedna světová válka vznikla záměrně, další měla odvrátit krizi. Ta třetí ale může vzniknout nepatrnou drobností, stačí, aby do sebe omylem narazily dvě lodi, jako se tomu stalo během studené války, kdy by svět na pokraji vážné krize. Konflikt ale vůbec nemusí vzniknout tak náhle, naopak může eskalovat po mnoho let a vypuknout někdy po roce 2020.

Jak ale bude taková válka vypadat? Podle vojenských stratégů a plánovačů bude krátká a ostrá. Pravdou je, že mezinárodní konflikt by se zásadně lišil od dnešních menších válek, které se táhnou celé roky a bez uspokojivého výsledku. A právě pro Spojené státy by brutalita světové války mohla znamenat problém. Všichni máme dodnes v hlavě jejich vleklý postup na Blízkém východě, zde by se musely přizpůsobit zcela jinému způsobu vedení války.

Ostatně na rozdíl od bojů proti Talibanu nebo Islámskému státu by se muselo bojovat ve všech oblastech. A nutno přiznat, že Spojené státy naposledy bojovaly na moři nebo ve vzduchu v roce 1945. Od té doby se vystřídaly celé generace pilotů a námořníků bez reálných zkušeností s bojem, kteří staví pouze na teoretických základech a cvičeních. V tomto má Rusko vzhledem k invazi na Ukrajinu přecijen o něco málo větší výhodu.

Pomineme-li nejnovější zbraňové systémy, lasery, nebo drony, je nutno si uvědomit, že současná válka by se nevedla pouze na planetě Zemi. Lidstvo je dnes bytostně závislé na satelitech ve vesmíru a jejich ochrana či zničení by se velmi rychle stalo prioritou válčících stran. Konflikt by se proto přesunul i do vesmíru, a nejen tam. Stejně jako na družicích jsou totiž lidé závislí na výpočetní technice, a tak by se další fronta otevřela na poli kybernetiky.

Dalo by se říct, že kybernetická válka probíhá už nyní, opak je ale pravdou. Podle odborníků zatím dochází "pouze" k napadání počítačů, e-mailů a zveřejňování tajné pošty, případně snaze o ovlivnění voleb. Pokud by ale konflikt opravdu vypuknul, hackeři se budou zaměřovat na deaktivaci počítačové řízených zbraňových systémů, data uchovávající výsledky testů nejmodernějších zbraní a další podobná zařízení.

V každé válce si jednotlivé strany sáhly na samou hranici možností. Výsledkem toho jsou například masivní letadlové lodě na jaderný pohon. Takové zbraně sice nemusí vždy vyhrát válku, dokáží ale zapůsobit minimálně psychologicky. Problém je v tom, že poslední desítky let neměla ani jedna strana důvod se nějak extrémně rychle snažit vyvíjet nové a ničivější zbraňové systémy. V mnoha ohledech tak oproti státním institucím a armádě získaly náskok soukromé společnosti jako SpaceX, Google a další. Otázkou proto zůstává, jaký by měla třetí světová válka dopad na ně, jako na hybatele světové ekonomiky.

Scénář zmíněný v úvodu článku se tak stále jeví jako nejreálnější možnost, minimálně do doby, než lidstvo vynalezne skutečně pokročilou umělou inteligenci. Ta by poté mohla převzít žezlo na poli bojových strojů a zbraní a pokud bude dostatečně dlouhý "klid před bouří", může se stát, že třetí světová válka bude plně robotická. Takový scénář ale experti nepředpokládají.

Čeho se naopak obávají je, že se případný konflikt odehraje v oblasti Tchaj-wanu nebo na okraji Baltského moře. Spolu s novými technologickými a taktickými posuny se ale velmi brzy konflikty celosvětových rozměrů přesunou do vlasti každé z válčících stran a skutečnými vojáky budou počítačoví odborníci a technici. Pravděpodobné ale je, že až na Severní Koreu by se zřejmě nikdo nepokusil použít jaderné zbraně, nebude-li zcela zahnán do kouta. Jejich nasazení by totiž nevyhrálo válku, ale zničilo celý svět.

Témata:  armáda,  válka,  zbraně