Bulimie a mentální anorexie jsou všeobecně známé poruchy příjmu potravy, v poslední době se ale stále častěji vyskytuje také restriktivní porucha příjmu potravy (ARFID). O co jde?
Kdo trpí chorobou ARFID, jí pouze omezenou škálu jídel. Porucha se může projevit v kterémkoli věku, ale nejčastější je v dětství a v dospívání.
Roberta, která si prožila okamžiky plné hrůzy, když jí v krku uvízlo velké sousto, jí pouze takové pokrmy, které se nemusejí moc kousat, jako je mleté maso. Malý Lorenzo zase chce pouze jídlo žluté barvy, jako jsou těstoviny, brambory či sýr. Anna se obává, že by některé potraviny nedokázala strávit, a tak jí pouze tekutou stravu.
"Jde o zcela novou nemoc, která je ještě málo prozkoumaná. Ten, kdo jí trpí, konzumuje velmi omezenou škálu potravin," vysvětluje Stefano Erzegovesi, šéf Centra pro léčbu poruch příjmu potravy při nemocnici San Raffaele v Miláně.
Tyto osoby jedí jen málo druhů jídel a odmítají ochutnat nové pokrmy. Tváří v tvář novému jídlu reagují s odporem a někdy i nucením ke zvracení. U stolu jsou roztěkaní, jedí velmi pomalu, některé potraviny snědí jedině tehdy, jsou-li "ukryty" uvnitř pokrmu, a pijí pouze vybrané nápoje. Jsou to rozmary? Přijde na to. O restriktivní poruchu příjmu potravy jde tehdy, jestliže takové chování vede k úbytku na váze, k problémům v růstu a jestliže vyžaduje potravinové doplňky.
Rizikovými faktory této poruchy jsou autismus, poruchy pozornosti a hyperaktivita, tísnivé rodinné prostředí či matky, které v dětství samy nějakou formou poruchy příjmu potravy trpěly. V takovém případě je třeba, aby dítě sledoval tým složený z pediatra, dětského neuropsychiatra a psychologa.
Roste počet patnáctiletých a šestnáctiletých, kteří odmítají jídlo ze strachu, že ho nestráví nebo budou zvracet, a to jen na základě vůně, konzistence či chuti. Na rozdíl od anorexie toto odmítání potravy neplyne z obavy o váhu nebo vzhled, byť důsledky jsou podobné. Většinou to jsou obavy matek, které přivedou adolescenta do ordinace lékaře.
Někdy porucha přetrvává i do dospělosti. "Dospělí, kteří touto poruchou trpí, většinou nemají takové nedostatky ve výživě, aby to vážně poškozovalo jejich zdraví," vysvětluje Erzegovesi. Trpí tím však jejich sociální život, a to do té míry, že odříkávají večeře, nechodí na oslavy a odmítají přípitky. Někdy ten, kdo touto nemocí trpí, projevuje nedostatek zájmu o jídlo. "Chtěl bych si vzít denně místo jídla jednu pilulku, abych na jídlo už nemusel myslet," říkají. V takovém případě by měl rovněž zasáhnout tým složený z psychiatra, psychologa a nutričního poradce.
Související
16. listopadu 2024 16:29
25. října 2024 10:10
17. října 2024 13:53
14. října 2024 20:15
30. srpna 2024 8:41
19. srpna 2024 17:57
