reklama

Jedná se o přirozený proces, kdy jedno náboženství střídá to předchozí, prostřednictvím ustálených tradic a rituálu, na které jsou vyznavači zvyklí. Dnes dominantní materialistický kult neomezené spotřeby se snadno navázal na křesťanské rituály spojené s Vánoci. Ruku na srdce, pro koho je dnes důležitější nakoupit dárky pod stromek, a být samozřejmě řádně nadlábnut tuzemskou rybinou s bramborovým salátem než navštívit půlnoční mši nebo vykonat řádný půst. Nejtypičtější vánoční záležitosti jako stromek, dárky apod., s křesťanstvím nemají nic společného stejně jako po okraj zaplněná nákupní centra.

Kde to všechno začalo?

Rozmáhající se křesťanství vykradlo jinou tradici, podobně jako, dnes můžeme sledovat jeho ústup. Dokonce víme i kdy se to stalo. Pokud někoho napadá onen rok 1 n. l., kdy se narodil Ježíš Kristus, tak je na velkém omylu. První problém je v tom, že reálně nevíme, kdy se historická postava Ježíše Nazaretského narodila. Zlí jazykové by si sice přisadili, že Ježíš není reálnou historickou postavou, ale to bychom byli příliš skeptičtí. Ono pověstné zrnko pravdy podle historických výzkumů, je v tomto případě asi pravdivé. Ovšem konec prosince byl v řecké a římské kultuře, kde se křesťanství etablovalo, masově slaven jako tzv. Saturnálie. Na ně křesťanství navázalo a podle záznamu ze 3. století n. l. již existovala argumentace o narození Ježíše Krista 25. prosince. Náhoda? Kdepak.

Vánoce a král pijanů

Slavení Saturnálií bylo masově rozšířené a velmi oblíbené. Není divu, jelikož se jednalo o opravdu bujaré oslavy plné nevázaného veselí. Kromě slavení plného jídla a pití totiž bylo zvykem obrátit stávající řád světa vzhůru nohama. Co bylo obvykle považováno za nemorální, se v období Saturnálií povolovalo. Navíc se v mnohých domech otáčely role naopak. Sluhové se na den stali pány a jejich páni jim naoko posluhovali. Další oblíbenou tradicí byly volby krále popíjení (v latině rex bibendi), což asi o charakterů svátku mluví za vše. Oslavy v tomto duchu musely být opravdu velmi divoké, proti čemuž křesťané ještě dlouho brojili. Nicméně v počátcích se sice církev proti Saturnáliím vymezovala, ale průběh oslav sám příliš změněn nebyl, aby lidé nebyli ochuzeni o svoji každoroční „párty“. Změna nastala až později, kdy se křesťanská církev cítila jistější v kramflecích.

Pohanství žije!

A proč je mezi lidmi takový humbuk právě koncem prosince? Protože 21. prosince nastává slunovrat a opět se prodlužuje den. V tradičních zemědělských společnostech šlo o klíčový milník. Dlouhá zima totiž mohla být i smrticí a návrat k jaru byl nadějí, že se blíží lepší časy. Zde má pravděpodobně počátek i pohanský zvyk zapalování svíček, kdy se lidé obdarovávali teplem v nehostinné zimě. Křesťanský advent se zapalováním svíček si celou tradici jen přivlastnil. A co vánoční stromek? Ten má rovněž své pohanské kořeny. Konkrétně u Keltů, kteří stromky používali při oslavách svátku Yule. Do Čech se dostal až mnoho století později z Německa. První známý vánoční stromek v Čechách se datuje k roku 1812. Zvyk se šířil v bohatých domácnostech, které se v německém vzoru vzhlížely. Široce rozšířený byl až na konci 19. století. Nezbývá si než položit otázku, slavíme křesťanské Vánoce, anebo změť pohanským pověr a konzumního shonu za dalšími věcmi?