Podivný vztah Hitlera k menšinám. Opravdu je nesnášel? Podle historiků naopak

Hrůzy holokaustu a nacistické běsnění včetně honů na Židy dnes popřít nelze. Přesto nemusí být pravda vše, co se tvrdí. Jedním ze skrytých tajemství, která nyní vyplouvají na povrch, je právě vztah Adolfa Hitlera k Židům, o kterých se říká, že je nesnášel.

Traduje se, že Hitler začal nenávidět Židy po smrti své matky, kdy šel poděkovat rodinnému lékaři Eduardu Blochovi za to, jak se o ni staral, a místo toho dostal účet. Ve skutečnosti mu byl Hitler opravdu vděčný a i přesto, že byl Bloch Žid, byl pod ochranou Gestapa.

Hugo Gutmann byl dalším z Židů, které si Hitler nemohl vynachválit. Pro budoucího nacistického vůdce totiž navrhnul válečný kříž prvního stupně. On i Bloch sice před hrůzami nacismu utekli do Ameriky, neutíkali ale ani tak před Hitlerem, jako před jeho lidmi.

Podle mnohých historiků začala Hitlerova nenávist vůči Židům kolem roku 1913, ve chvíli, kdy odešel z domova. Údajně se stýkal s lidmi, mezi kterými bujel antisemitismus, a on jej převzal za svůj. Přesto nebylo v průběhu první světové války nijak zvlášť patrné, že by se určité skupině lidí stranil. 

Podle historika Paula Hosera totiž Hitler nepociťoval nenávist k Židům ani poté, co válka skončila. Od roku 1920 do roku 1929 totiž bydlel na ulici Thierschstrasse 41 v mnichovské čtvrti Lehel, v domě, který patřil židovskému obchodníkovi. A k Hugovi Erlangerovi, jak se muž jmenoval, dokonce choval sympatie.

"Setkávali jsme se často, potkávali jsme se na schodech nebo u vchodu. Většinou si něco zapisoval do sešitu a byl docela příjemný. Prohodili jsme nezávazně několik vět. Nikdy jsem necítil, že se na mě dívá jinak než na ostatní," píše Hoser ve své knize.

Erlanger byl stejně jako Hitler veterán z první světové války a v přízemí domu měl obchod se zdravotnickými potřebami. V přízemí domu, kde podle Hosera vznikly Hitlerovy nezdařené plány na svržení Výmarské republiky v roce 1923. Domu, které se proměnilo v první hnízdo nacistů.

Na této adrese Hitlera navštěvovala řada dnes známých jmen. Philipp Bouhler, kterého v roce 1939 Hitler nasměroval k vedení tajného programu eutanázie k zabíjení nemocných a zdravotně postižených osob, Wilhelm Frick, pozdější ministr vnitra, nebo fanynky, které v přítomnosti Hitlera omdlévaly.

Erlanger ale příchody a odchody nacistů ignoroval a tvrdí, že Hitler k němu byl vždy zdvořilý. Podle Hosera navíc existují i další případy, kdy se Hitler k Židům zachoval slušně. Židovskému spisovateli Lionu Feuchtwangera chtěl v roce 1922 odložit v kavárně kabát, a podobně. Podle historika je z toho patrné, že Hitlerova nenávist nebyla namířena proti jednotlivcům, ale vyplývala z celkové utkvělé představy o Židech.

V roce 1934 Erlanger o dům přišel a Hitler se snažil zakrýt skutečnost, že někdy žil pod jednou střechou se Židy. Proto Erlangera dočasně uvěznil v v koncentračním táboře Dachau a později ho poslal na nucené práce v Bavorsku. Deportaci do vyhlazovacího tábora se ale vyhnul a přežil holokaust i celou světovou válku.

Co Hitler k Židům skutečně cítil zůstane zřejmě navždy záhadou, nejlepší historický záznam, ze kterého můžeme vycházet, je ale bezesporu jeho kniha Mein Kampf. V ní totiž popisuje nejen fakt, že Židy od běžných občanů vlastně vůbec nedokázal rozeznat, ale i samotnou proměnu v antisemitistu, která podle něj nebyla jednoduchá a zakládala se na čtení novinových článků.

Témata:  II. světová válka,  Adolf Hitler