První světová válka představuje jeden ze zásadních zlomů moderních dějin lidstva, jehož důsledky pociťuje dodnes. Do bojů byly ve velkém měřítku nasazovány nové typy zbraní s nebývalou ničivou silou. Jedním z nich je i dělo přezdívané "Tlustá Berta".
Tlustá Berta (německy Dicke Bertha) byl supertěžký moždíř ráže 42 cm vyvinutý v roce 1913 v Kruppových závodech v německém Essenu. Šlo o vůbec největší dělo první světové války.
Konstruktéři dali dělu jméno po majitelce závodu Bertě Krupp von Bohlen und Halbach (1886–1957). To, jestli o tom Berta věděla, ale dodnes není úplně jasné. Pokud to věděla, určitě jí to příliš nelichotilo - a to i proto, že ona sama měla postavu štíhlou. Toto jméno pak převzali i Spojenci. Oficiální název zbraně však zněl L/12 42-cm
Typ M-Gerät 14 Kurze Marine-Kanone v sobě spojil povedenou konstrukci, ničivou sílu a slušnou pohyblivost. Dělo vážilo „jen“ 42,6 tuny a odlehčená hlaveň dlouhá pět metrů dokázala vystřelit až do vzdálenosti 9,2 kilometrů. Podle jiných údajů dělo střílelo 930 kg vážící projektily na vzdálenost až 15 kilometrů.
Celková délka kolosu v bojové pozici pak činila asi 10 metrů, moždíř byl 4,7 metru široký a 4,5 metrů vysoký. Obsluhovalo ho 8 lidí a bylo možné z něj vystřelit 8 ran za hodinu. Těžkou zbraň po silnici táhly benzinové traktory, které se mohly pohybovat maximální rychlostí 7 kilometrů za hodinu. Připravit dělo k boji trvalo 200 mužům asi šest hodin.
První Tlustou Bertu si objednalo německé dělostřelectvo v červenci 1912, dodána byla v prosinci 1913. Od února následujícího roku pak probíhaly střelecké zkoušky. V létě 1914 pak armáda získala druhý kus, čímž vznikla první baterie. Do konce 1. světové války pak měla armáda celkem 12 kusů tohoto děla.
Němci v roce 1914 pomocí Tlusté Berty ostřelovali belgický Lutych, na tamní pevnost totiž zbraně menších ráží nestačily. Pevnostní systém rychle padl. Následně byla děla poslána, aby zničila i pevnosti v Pontisse a Loncinu.
Další německé moždíře se zapojily do bojů v roce 1915 na východní frontě, když podporovaly útok na pevnost Osowiec, na niž už ale nestačily. V dalších operacích byly sice moždíře také nasazeny, už ale neměly takový význam.
Němci použili moždíře ještě při poslední ofenzívě v roce 1918, ale jejich vliv byl již nepatrný. Válku přežily jen dvě „Tlusté Berty“, které získali Američané. Jedno dělo bylo několik let vystaveno v jednom z armádních objektů. Obě děla ale byla nakonec vyřazena a sešrotována.
Témata: dělo Tlustá Berta, I. světová válka, historie
