reklama

Už v roce 1934 lékař BA McSwiney poukazoval na to, že se většina lidí se nezajímá o chemické složení lidského potu. Namísto toho se všichni zaměřovali výhradně na mechanismy, kterými se pot odpařuje z povrchu kůže, aby se tělo ochladilo.

McSwiney byl ovšem přesvědčen, že při pocení jde víc než jen o odpařování a ochlazování. Domníval se, že tělo tímto způsobem vylučuje o další látky. Dnes už víme, že měl pravdu.

Jeho vůně však může hodně říci o emocích, které druhá osoba prožívá. Během posledních let byly provedeny různé experimenty, kdy vědci vybraným lidem odebírali vzorky potu a zkoumali jejich spojení s emocemi. Těmto lidem byly vzaty vzorky předtím, než prožili pocit strachu nebo odporu, či stres. A ačkoliv se to zdá nemožné, odborníci potvrdili, že pot takových lidí měl úplně jiný zápach.

I díky tomu nám může zápach/vůně potu říci hodně o tom, jak se ostatní kolem nás cítí. Žádná z těchto studií ovšem nenaznačuje, zda si lidé uvědomují, že vůně potu jiných lidí změnila jejich vlastní poznání nebo chování.

Naopak ale naznačují, že pot může v některých případech přenášet alespoň důležité informace o našem duševním stavu. Také je prý zřejmé, že používáme informace obsažené v potu jiných lidí, abychom lépe porozuměli svému okolí.

Možná to není až tak překvapující. Člověk jakožto lidský druh si postupně vyvíjel verbální a jazykovou komunikaci, ale jazyk jako takový je v poměrně nový . a lidé se museli dorozumívat i před ním. Dá se proto předpokládat, že naši předkové využívali čichové informace, která neustále proudily do jejich nosů - a že i my jsme část těchto dovedností zdědili.

Podle vědců se také zdá, že lidé jsou schopni lépe rozpoznat emoce u virtuálních lidí na obrazovce počítače, pokud se animované postavy viditelně potí. A nejen to. Zdá se, že přidání potu umožňuje lidem vnímat intenzitu projevené emoce. Jinými slovy – pot zřejmě není jen páchnoucí signál, ale také signál vizuální .