Hitlerova tajná zbraň stvořila nejsilnější armádu své doby, pak se jí stala osudnou

Hitler byl narkoman závislý na pravidelném přísunu drog. Jen těžko dokázal fungovat bez pravidelné injekce kokainu, metamfetaminů a opiátů. Německý novinář a spisovatel Norman Ohler se ve své knize Blitzed: Drugs in the Third Reich zaměřil zejména na jeho drogovou závislost v průběhu posledního roku druhé světové války a tvrdí, že si Hitler vypěstoval tuto závislost poté, co v roce 1944 přežil pokus o atentát. 

Odbojáři tehdy uložili do aktovky bombu a umístili ji ve Vlčím doupěti. Nálož ale nebyla dost silná a mezi Hitlerem a výbušninou stál v době exploze masivní dřevěný stůl, exploze tudíž nacistického vůdce nezabila, ale pouze zranila. Od té doby byl ale Hitler velkou část života v drogovém opojení a své podřízení posílal pro další dávky kdykoliv bylo třeba, například i během bitvy o Berlín v roce 1945.

Spisovatel ve své knize například popisuje, jak se mu jeho osobní lékař Theodor Morell snažil dát injekci, což bylo vzhledem k jeho zničeným žílám doslova nemožné. "Dnes jsem musel zrušit injekce, abych mu dal šanci vyléčit předchozí vpichy. Vnitřek levého lokte je dobrý, vpravo má stále červené tečky, na místě, kde dostal injekce."

Právě závislost na drogách ale může být důvodem, kvůli kterému Hitler válku prohrál. V posledním roce války totiž vydával iracionální rozhodnutí a má se za to, že jednal právě pod vlivem drog, které zastřely jeho rozum a úsudek V posledních dnech jeho života ho v tom navíc podporovala i Eva Braunová, která se za něj těsně před sebevraždou provdala. Spisovatel tvrdí, že se snažila udržet s vůdcem krok a po nocích brala opiáty spolu s ním.

Hitler kromě jiného navíc údajně trpěl i Parkinsonovou chorobou, která z něj vysávala poslední zbytky sil. "V izolaci bylo všechno potěšení a energie, kterou získával z pozornosti jásajících davů, nahrazeno chemikáliemi," píše Ohler.

Hitler každopádně nebyl sám, kdo byl závislý na drogách. Ukazuje se, že závislá byla i velká část jeho armády. Vojáci wehrmachtu měli k dispozici třicet pět miliónů dávek pervitinu, a to jim umožnilo bojovat několik dní bez spánku, čímž své nepřátele hravě poráželi. I na nich se ale postupem času projevila negativní stránka závislosti a vojáci místo s jinými národy začali bojovat nejvíce sami se sebou a svou závislostí.

To si ale Hitler moc dobře uvědomoval, dal proto vzniknout takzvaným "černým rytířům“ neboli příslušníkům Waffen SS, které ke konci války čítalo až 950 000 mužů. A tam, kde Wehrmachtu docházely síly, nastoupilo Waffen SS s novou metodikou ve způsobu vedení boje. V bitvě v Ardenách vedly tyto útvary bleskovou válku a na východní frontě bojovaly doslova na život a na smrt. Profesionální výcvik a moderní vojenské vybavení, včetně kvalitního dělostřelectva a tanků, vytvářelo dlouhotrvající pověst o neskonalých protivnících a nočních můrách spojenců.

Masivní část Waffen SS byla obdivuhodně psychicky vycvičena a vyzbrojena jednak železnou vůlí nikdy a nikomu neustoupit, ale i pozoruhodným citem pro bratrství ve zbrani, které mezi vojáky na bojišti tvořilo jakousi velice silnou otep. A to, co jim chybělo, jim dodal právě metamfetamin spolu s amfetaminem. V ideálním stavu totiž metamfetamin na několik hodin podporoval výdrž, koncentraci, snižoval pocit základních životních potřeb a způsoboval tělu pocit návalu adrenalinu, díky kterému dokázal povzbudit psychickou připravenost a limitovat pocit strachu.

Témata:  Adolf Hitler,  II. světová válka,  nacisté