reklama

Psycholožka Christy Fergussonová vysvětlila italskému deníku Corriere della Sera, že prvním z důvodů, proč nejíst za pracovním stolem, je množství jídla, které tímto způsobem pozřeme. Jelikož člověk se věnuje jiným záležitostem, může toho zkonzumovat víc, než by chtěl.

Polední přestávka též slouží k tomu, aby člověk načerpal nové síly, nechal odpočinout unaveným očím počítače a protáhl si záda. Odchod z kanceláře je proto mnohem ideálnějším využitím tohoto tak cenného volného času než je setrvání v kancelářském prostředí.

Jedná se též o prevenci proti všem negativním důsledkům sedavého života. Kdo má sedavé zaměstnání, tráví v průměru 15 hodin v sedě. Jakkoliv krátká, cesta do restaurace představuje alespoň určitý pohyb.

Během přestávky venku se též člověk vystavuje tolik potřebnému čerstvému vzduchu a slunci. Sluneční svit zlepšuje náladu, protože pomáhá uvolňovat serotonin, známý jako hormon dobré nálady.

Taktéž polední přestávka může zlepšit náladu tím, že se člověk setká s dalšími lidmi. Vyhne se tím zároveň pocitu „ponorky.“

Obědvání na pracovišti může naopak k tomuto pocitu ponorky přispět. Některé tělesné projevy jako srkání či pomlaskávání mohou spolupracovníky otrávit. „Když jich je víc na malém prostoru a tráví spolu spoustu času, tak se dostavuje určitá forma ponorkové nemoci. Některé projevy jim jdou strašně na nervy," uvedl pro server TN.cz psycholog Tomáš Morávek.  

Spolupracovníkům může hlavně vadit zápach konzumovaných potravin. "Mám kolegu, který je vyloženě prase. Jí na pracovišti, v oblibě má třeba tuňáka, vajíčka a různý takovýhle jídla, který zapáchají. Máme permanentně otevřený okno," postěžoval serveru TN.cz pan Marek.

Podle Morávka spotřebování obědu za pracovním stolem nepřispívá k větší efektivitě, ale právě naopak. „ Dokonce se zjistilo, že lidé, kteří na místě obědvají a neodejdou od stolu jsou méně efektivní. Je to dáno tím, že my potřebujeme změnu, to nejlepší, co můžeme udělat během obědové přestávky je odskočit si pryč," vysvětluje Morávek.