Když pomsta nezná mezi: Popravy, ze kterých mrazí!

Mithridatés, 401 před naším letopočtem

Mladý řecký voják se neprovinil ničím jiným, než tím, že ve službě svého krále Artaxerxese II. zabil povstalce a jeho protivníka Kýra Mladšího. Jenže Artaxerxes chtěl, aby si všichni mysleli, že to byl on sám, kdo povstalce zabil. Mladý muž se stal nepohodlným. Smrt, kterou pro něj vymyslel, byla více než krutá. Spoutali jej, jeho tělo pomazali celé medem, zvláště si jeho popravčí dali záležet na očních víčkách a rtech, zavřeli mezi dvě loďky s vodou, ze kterých mu vykukovala hlava a nechali ho vykrmovat medem a mlékem. Výsledky se záhy dostavily. Oběť v první řadě dostala průjem, uzavřené loďky se naplnily výkaly a hmyzem a obličej popravovaného, byl plný přilepených much a komárů. Tento způsob popravy se stal v Persii velmi oblíbeným. Oběť umírala až čtrnáct dní buď na otravu nebo na dehydrataci z průjmu.

Falaris ze Sicílie, 554 před naším letopočtem   

Falaris byl despota vládnoucí v sicilském městě Agrigento mezi léty 570 až 544. Místní kovář Perilaus pro něj vynalezl nový způsob popravy – bronzového býka. Do něj měl být odsouzenec zavřen a pomalu a zaživa byl ve vlastní šťávě upečen. Zároveň měl býk přinést i zvukovou potěchu, neboť oběť v býkovy měla vyvozovat zvuky připomínající bučení. Ty měly v kovovém monstru rezonovat a bavit přihlížející. Falaris nevěřil a chtěl to vyzkoušet. Protože neměl po ruce žádné odsouzence zavřel do býka samotného vynálezce. A opravdu! Stalo se, jak Perilaus říkal. Toho sice včas vytáhli, ale byl v takovém stavu, že jej později shodili do moře. Ironií osudu, když byl Falarias o několik let později poražen satrapou ze sousedního města, sám v bronzovém býkovi skončil.

Eduard II. Anglický, 1308

Rodinné vztahy jsou skutečně křehká věc. A pokud se pokazí může to být doopravdy pro poražené nepříjemné. O tom by mohl vyprávět anglický král Eduard II. Ten se zprotivil nejen lidu, ale i své ženě Isabelle natolik, že jej se svým milencem Mortimerem svrhla a sama se ujala vlády. Co však s Eduardem? To už bylo jednoduché! Bylo veřejným tajemstvím, že vice než svoji ženu, král miloval jinochy ze své družiny a ministra Pierra Gavestona. Trest za sodomii byl krutý.  Do konečníku mu byla zaražena do ruda rozpálená železná tyč.

Jiří Dóža, 1514

U nás byl Vladislav Jagellonský znám jako král Bene, tedy „Dobře“, který byl nerozhodný a snažil se šlechtě ustupovat. V Maďarsku je to jinak. Zde je především spojen s brutálním potlačením povstání sedláků v roce 1504. Sedláky, kteří se postavili proti špatným podmínkám a neustálému růstu moci šlechty a církve, Vladislav se šlechtici hravě porazil, a 70 000 povstalců nechal umučit. Zvláště si pak šlechta vychutnala jejich vůdce Jiřího Dóžu. Toho posadili vítězové na olověné křeslo, pod kterým pomalu zatápěli. Na hlavu mu dali rozpálenou železnou korunu a ztrhali z něj na části těla kůži. Poté před něj přivedli devět jeho spolubojovníků. Jeho bratra před ním okamžitě rozsekali na tři části. Ostatní dostali na vybranou: buď smrt nebo si ze svého vůdce musí urvat kus masa. První možnost si zvolili jen tři…. 

François Ravaillac, 1610

V monarchii není horší zločin než královražda. A pokud je král populární musí být trest skutečně exemplární. O tom se měl přesvědčit vrah milovaného krále Jindřicha IV. Francouzského, François Ravaillac na vlastní kůži. Kat mu nejdříve na sirné pánvici až k rameni upálil ruku, kterou krále zavraždil.  Poté mu začal trhat maso z těla a do ran lil rozžhavené olovo a síru. Královrahovi nato kat kleštěmi rozerval lýtka a druhu ruku. Pokusil se mu dokonce utrhnout hlavu a stehna, ale vrah byl mohutné postavy. Stehna se podařila utrhnout až za pomoci dvou statných valachů. I přesto Ravaillac stále žil! Poté se na jeho torzo vrhli rozčilení Pařížané a doslova je roztrhali na kousky a spálili. Aby se na jméno královraha navždy zapomnělo, jeho rodiče byli vyhnáni z Francie a příbuzní donuceni se přejmenovat.     

Témata:  popravy,  historie,  mučení vězňů,  politika,  trest smrti