reklama

Epidemie, revoluce, masivní válka, kolaps státu. To jsou jen některé události, které by pomohly vyřešit současnou nerovnost. „Aby byla Amerika opět skvělá, musela by se vrátit do doby, kdy byla příjmová nerovnost na ústupu, i když se ekonomika rozvíjela, a kdy se rozšiřovala střední třída. Teď je až příliš snadné zapomenout na to, jak hluboce byla tato nově nalezená rovnost spojena s dobou ničivých světových válek,“ připomíná historik v textu pro server The Atlantic.

Právě totální války podle něj byly jednoznačným silným katalyzátorem reforem vedoucích k rovnoprávnosti, urychlování vzniku odborů, rozšíření volebních práv či vytvoření sociálního státu. „V průběhu a po válce agresivní vládní intervence v soukromém sektoru a narušení kapitálových podílů zničilo vyšší třídy a zdroje proudily pracovníkům; a to i v zemích, které unikly fyzické devastaci a ochromující inflaci,“ připomíná Scheidel s tím, že proces, který se rozvíjel mezi lety 1914 až 1945 trval ještě několik desetiletí a skončil až zhruba v 70. a 80. letech.

Toto „narovnání“ podle něj byl v moderní době vzácný jev, ale rozhodně v dějinách nebyl ojedinělý. „Nerovnost je zapsána do DNA civilizace od té doby, kdy se lidé usadili a začali obdělávat půdu. V průběhu historie to byly právě jen masivní, prudké otřesy, které převrátily zavedený řád a které byly dostatečně silné, aby vyrovnaly rozdíly v příjmech a bohatství. Objevily se ve čtyřech různých podobách: masové válčení, násilné a transformační revoluce, zhroucení státu a katastrofické epidemie. Stamiliony lidí kvůli nim zahynuly, ale když tyto krize přešly, propast mezi bohatými a chudými se zmenšila,“ vysvětluje.

Války s sebou nesou smíšené výsledky – vítězové profitují a poražení musí platit. Jako příklad uvádí americkou občanskou válku, která nastartovala kariéru lidí jako John D. Rockefeller nebo Andrew Carnegie, ale na druhé straně zničila jižní otrokáře. Žádná válka od dob antického Řecka podle něj tolik nepomohla omezit ekonomickou nerovnost.

Druhým typem jsou revoluce, které skutečně transformovaly společnost. Typickým příkladem je ruská revoluce z roku 1917, kdy došlo k zabavení, přerozdělení a kolektivizování soukromého majetku a kdy došlo k nastavení mezd a vyrovnání nerovností v nebývalém rozsahu. „Předchozí revoluce naopak měly málokdy stejně extrémní účinek: francouzská revoluce ve srovnání s ní byla mnohem méně krvavá záležitost a pokroky byly skromnější,“ připomíná historik.

Z historie je podle něj možné se poučit, že účinky násilného vyrovnávání úrovně vždy v průběhu času odezní. „Populace se obnoví, když epidemie odezní, zhroucené státy budou nahrazeny novými. Do této chvíle již otřesy velkých válek 20. století vybledly. Komunismus zanikl, a globalizace, jakkoliv je stále kritizována, je v plném proudu. Čtyři vyrovnávací síly se v brzké době nevrátí: Technologie učinila z masové války zastaralou věc; násilné přerozdělovací revoluce ztratily svou přitažlivost; většina států je odolnější než byla dřív; a pokroky v genetice pomohou lidstvo ochránit před novými pandemiemi,“ shrnuje Scheidel.