Italka pekla skvělé masové koláčky. Kam asi zmizely její sousedky?

Leonarda se narodila v Monntelle roku 1894. V mládí to bylo nevyrovnané děvče. Dokonce se dvakrát pokusila o sebevraždu. Roku 1917 potkala nižšího úředníka na matrice Raffaela Pansardiho. Její rodiče s jejich vztahem nesouhlasili, ale Leonarda si jej doslova vyvzdorovala a vyhrožovala sebevraždou. Její matka ji prý za to dokonce měla proklít.

Raffaelle nebyl právě poctivý úředník a v roce 1927 je odsouzen na 10 měsíců do vězení. Po propuštění, a poté co byl jejich dům v Lacedonii zničen během zemětřesení, se stěhují do malé obce Correggia. Aby vylepšila rodinný rozpočet, otvírá si Leonarda malý krámek, kde peče pro sousedy i rodinu malé dobroty. V okolí je sice považována za poněkud výstřední, ale je považována za odpovědnou a ctihodnou osobu. Navíc je oddanou fašistkou a ctitelkou Mussoliniho.

Leonarda má však velký problém. Touží po veliké rodině, ale nedaří se. Třikrát potratí a jejích deset dětí zemře v kojeneckém věku. Přisuzuje to matčině kletbě. Navíc jí cikánka z ruky věští, že všechny její děti zemřou v kojeneckém věku. Zoufalá žena hledá pomoc v ezoterice a magii a obrátí se na čarodějnici. Ta jí poradí provést kouzelný rituál. A skutečně! Ženě se narodí zdravý syn Giuseppe a za ním následují další tři zdravé děti.

Leonardino štěstí končí v roce 1939. Raffelle od ní po létech hádek utíká. Horší ovšem je, že vypuká válka, a mezi mobilizovanými by se mohl ocitnout i milovaný Giuseppe, který právě začal studovat na milánské univerzitě. Později tvrdí, že se jí ve snu zjevila Madonna a nabídla ji „směnný obchod“. Leonarda sebere několik životů a její syn bude ušetřen. Matka se tedy pustí do naplňování spirituální dohody.

A první oběť se jí brzy přihlásí sama. Sedmdesátiletá Faustina Settiová je pologramotná stará panna toužící po lásce. Toho Leonarda využije. Namluví ji, že má v Pule pro ni ideálního muže. Stačí, jen když ji dá plnou moc. Ona se ve vsi o vše postará. A ve smluvený den k ní přijde domů se všemi osobními věcmi. Vyvolený si ji vyzvedne. Ve vlastním automobilu! Ale Faustina nesmí nikomu nic říci. Štěstí by jí ostatní záviděli.

A skutečně! Faustina mlčí jako hrob. Ve smluvený den, 17. prosince 1939, se objeví u Leonardy. Ta jí ve svém slavnostním pokoji při čekání na amanta pohostí koláčky a kávou. Faustina brzy usnula. Koláčky i kávu jí totiž Leonarda vylepšila uspávacím prostředkem. Ze skříně pak vytáhne sekyru a naivní Faustinu několikrát prašti po hlavě. Poté ji rozseká na devět části, přičemž pochytá všechnu krev.

 Tělo rozvaří v kotlíku v sedmi kilogramech louhu a zbytky vylije do sousedovy žumpy. Krev nechá srazit, vysuší ji v troubě, přidá cukr, margarín, mouku, čokoládu, mléko a vejce a upeče z nich pro zákazníky a sousedy výborné sušenky. Ochutná i ona a její děti. Faustinin pozemský majetek prodává.

Další oběť Madonně přinese Leonarda 17. září 1940. Učitelce v místním dětském domově Francesce Soaviové hodná krámská našla práci na univerzitě v Piacenze. Opět nikomu nesměla nic říct, aby nic nepokazila. Dopředu měla také učitelka napsat několik pohlednic, které měly zmást místní, aby ji nezáviděli. Giuseppe je později poslal ze sousedního města. Učitelka si k dobré přítelkyni přinesla i úspory 3000 lir. Na cestu za novou prací si připily dámy dobrým silným vínem. Francescu už nikdo nikdy neviděl, ale druhý den rozdávala Leonarda sousedům koláčky.

Jak válka pokračovala, zhoršovala se situace i jinak dobře zajištěných lidí. Mezi takovými se najednou ocitla i bývalá operní diva devětapadesátiletá Virginia Cacioppová. Její penze jí přestala stačit a musela se poohlédnout po práci. Naštěstí tu byla dobrá sousedka Leonarda, která ji slíbila práci sekretářky u jednoho impresária ve Florencii. Kdo ví? Možná by se mohla vrátit i na operní prkna. Naposledy ji živou viděli lidé vcházet do Leonardina obchodu 30. listopadu 1940.

Když operní divu Leonarda porcovala, všimla si vysoké kvality jejího těla. Později vyprávěla: „Skončila jako ty dvě v kotli. Ale její tělo bylo tučné a maso bílé. Když se rozvařilo, dala jsem do něj láhev kolínské a udělala z něj skvělé jemné mýdlo. I koláčky z ní chutnaly skvěle. Byla to prostě skvělá ženská.“

Jenže operní diva porušila Leonardino základní pravidlo a pochlubila se sestře. Když se Virginia dlouho neozvala, sestra pojala podezření a obrátila se na policii. Ta udělala u Leonardy domácí prohlídku a našla věci pohřešované. Kdo mohl stát za zmizením operní hvězdy? Krámská Leonarda měřící 150 centimetrů a vážící 50 kilogramů? Nemožné! Jediným podezřelým se stal syn Giuseppe, kterého okamžitě detektivové zatkli.

Až po zatčení milovaného synáčka začala jeho matka mluvit. Přiznala se ke všemu. Jak lákala osaměle ženy, jak je rozřezala a jak z nich připravila dobroty pro sousedy, zákazníky i rodinu. Policie ji však nevěřila. Tvrdí se, že policisté uvěřili teprve tehdy, když ji odvedli na pitevnu, a ona jim ukázala na jednom nebožtíkovi, jak s tělem manipulovala, a pak, jak za dvanáct minut dokázala rozporcovat pašíka ve velikosti střední ženy. Ve vězení se tedy se synem ocitla i ona.

Paradoxně její činy skutečně vedly k tomu, že se Giuseppe do války nedostal. Skončil totiž i s matkou až do roku 1946, kdy začal soud, ve vazbě. V něm byl syn osvobozen. Jeho matce však nepomohl ani 700stránkový elaborát o strastech jejího života, který sepsala za pomoci svých advokátů. Byla odsouzena k 30 letům vězení a třem letům pobytu v sanatoriu pro psychicky choré. Ve vězení byla přidělena do kuchyně. Občas pekla i koláčky. Ty ovšem neměl nikdy odvahu ochutnat. Zemřela v 77 letech na krvácení do mozku. Její kotlík, sekyra a další nástroje, se kterými porcovala Leonarda své oběti, jsou dnes exponáty muzea kriminalistiky v Římě. 

Témata:  krimi,  Leonarda a její oběti,  Itálie,  policie Itálie,  II. světová válka