Muž byl popraven za záhadnou smrt dvanácti chlapců! Proč se to nacisté snažili ututlat?

Když v únoru 1935 zmizeli v průběhu týdne ve Schwerinu dva chlapci, celá policie a nacistický aparát byly na nohou. To se přeci v nacistickém státě neděje! Kordony dobrovolníků prohledávaly lesy a pod drobnohled se dostává i místní židovská komunita. Jeden chlapec je brzy nalezen mrtvý. Další chlapec se pohřešuje až do června, kdy se najdou i jeho ostatky.

Co vyšetřovatele překvapuje, je způsob jeho úmrtí. Chlapec je nalezen v borovém hájku v pozici klidného spánku. Na jeho těle nejsou nalezeny známky násilí a v jeho krvi nejsou stopy jedu. Vyšetřování se ujímá komisař Hans Lobbes. Případ dostal přezdívku Sandmann, podle pohádkového skřítka nosícího dětem sny. 

Ten brzy narazí v Severním Německu na další tři podobná úmrtí. A nejen tam! Podobná hlášení přicházejí i z Braniborska, Postupimi nebo Rostocku. Od roku 1933 bylo podobně nalezeno šest chlapců ve věku pět až dvanáct let. Případy spojuje, že to vždy byly nalezeny v lese, na dětech nebylo zaznamenáno žádná forma cizího zavinění jejich smrti a oběti na sobě měli vždy námořnický obleček.

Lobbes podezírá podobní obchodníky a brzy jednoho z nich v meklenburském městečku Ludwigslust i zatýká. Muž však ještě před výslechem páchá v zadržovací cele sebevraždu. Policisté si mohou gratulovat. Tedy jenom na chvíli. Brzy opět začnu mizet chlapci.

Osudovým se vrahovy stane případ jedenáctiletého Gustava Thomase z Wittenbergu, který zmizí 22. března 1935. Svědci jej naposledy viděli s mužem s výrazným kloboukem. V tom je poznán Adolfa Seefeldt, přezdívaný strýček Adi nebo Tiktak. Policie jej v dubnu 1935 po intenzivním pátrání zatýká.

Kdo byl Adolf Seefeldt?  Narodil se v roce 1870 jako poslední z devíti sourozenců. Otec byl alkoholik a matka se více než o děti starala o cizí pány. Chlapec nenašel v rodině lásku ani něhu. Ve dvanácti letech měl být podle svých slov znásilněn dvěma muži. A prý se mu to líbilo. To už se učí profesy svého dědečka. Má se stát hodinářem.

V devatenácti se ožení a má syna. Ve dvaceti ovšem kvůli zločinům proti morálce skončí ve vězení. V cele se Seefeldt chová podivně. Má křeče, záchvaty a hraje si se svými výkaly. Skončí na konec na psychiatrii. Střídavým pobytem mezi vězením a psychiatrií stráví 20 let života. Důvod je vždy stejný: obtěžování a zneužívání dětí. Naposledy je propuštěn z léčení v roce 1934. V té době začnou mizet i chlapci v námořnickém. Seefeld je známá firma. Neškodně vypadající mužík lákal děti na staré hodinky, cukroví a cigarety. Je tajemství jejich smrti v těchto předmětech?

Se Seefeldem má policie i soudy těžkou práci. Chvíli tvrdí, že je nevinný a chvílí zase, že ho posedl duch, který dokáže vysát z těla duše. Informátor na jeho cele potvrzuje, že se na ní muž chová docela normálně. Policistům však stále chybí způsob, kterým Tiktak vraždil své oběti. Jedna oběť má podivně zvětšené srdce. Další malé modřinky na krku. Seefeld se před spoluvězni jen směje „Na nic nepřišli ti přechytralí doktůrci! Stačilo pár kapek a usnuli jak beránci!“ Čeho pár kapek a na co však neprozrazuje ani spoluvězňům.

Existuje několik teorií, jak Seefeld posílal chlapce na jiný svět. Nejdivočejší tvrdí, že Seefeld chlapce uvedl do hypnózy a poté je zneužil. Poté je z uměle navozeného spánku již neprobudil a chlapci zemřeli na podchlazení. Podle jiné teorie ovládal tajemství tlakových bodů na krku a stačilo mu jen nepatrné zmáčknutí. Další dvě teorie jsou však pravděpodobnější: podle první dal klukům otrávené cukrovinky. Podle druhé cigarety s filtrem napuštěným velkým množstvím extraktu nikotinu, což u chlapců způsobilo zástavu srdce. Nikoho nenapadlo, že by chlapci mohli zemřít, na předávkováni nikotinem a ten z těla bez povšimnutí vyprchal.   

O tom, že je vrah však není pochyb. Seefeld si s německou pečlivostí vedl záznamy svého pohybu a data a místa přesně seděla se zmizelými chlapci. Navíc si u dat dělal kroužky a křížky. Kroužky značily neúspěšný pokus a křížek smrt. Bylo jich celkem dvanáct.

Fanatičtí nacisté se pokouší spojit data s kabalou, ale to se nakonec ukáže jako nesmysl. Strýček se ovšem opět pochlubí spoluvězňům, že obětí bylo ke čtyřicítce. Soud trval 32 dní a vyslechl 150 svědků. I přes neznámý způsob, kterým své oběti vraždil, je prokázáno, že to byl on, kdo mohl jejich smrt. Seefeld je odsouzen ke stětí gilotinou a patnácti letům za zločinům proti morálce.

Pár dní před popravou si jej z cely smrti vypůjčilo Gestapo. Záminkou je, že Seefeld může být komunistický agent. Ve skutečnosti nacisty spíše zajímá Seefeldův tajemný způsob zabíjení. Prý jim svůj jed měl i připravit. O tom, co se v nacistických mučírnách skutečně stalo však dokumenty chybí. Ráno 26. května 1936 „Sandman“ skončil svůj život pod gilotinou.

Jeho případ je dodnes v Německu málo známý. Nacisté uvalili na případ informační embargo. Pokud to nešlo propagandisticky využít, tak se něco takového prostě v „jejich“ Německu nedělo. Nikdo neměl snahu zjistit pravdu. Seefeld si svá tajemství vzal do hrobu.

Témata:  nacisté,  krimi,  policie,  Německo,  Adolf Hitler