Peklo v Sudetech: Kdo vyvraždil Döllnerovu rodinu? Začal celorepublikový hon!

V noci z 9 na 10. dubna 1926 se rodina sedláka Rudolfa Döllnera odebrala ke klidnému a zaslouženému spánku na svém statku Doyscherhof nedaleko Mariánských Lázní. Celá šestičlenná rodina se služkou spala v jedné místnosti. Kolem půlnoci pronikl do místnosti neznámý lapka. Ten začal bez milosti bít spáče do hlavy kladivem a sekyrou. Nejdříve dospělé a pak neušetřil ani děti.

Vrah si ovšem nevšiml, že pod tělem otce bylo ještě jedno dítě. Na jedenáctiletého Kašpara, který spal v posteli s rodiči, se během útoku převalilo tělo jeho otce a chlapec zůstal před vrahem skryt. Po chvíli, když si byl jist že vrah zmizel do noci, vylezl a do vedlejšího stavení utekl zburcovat svého dědečka a čeledína.

Starý pán zjistil, že někteří členové jeho rodiny ještě žijí a začal je ošetřovat. Čeledína pak poslal do vsi pro pomoc. Čeledín se však cestou v lese ztratil a musel se vrátit. Uspěl teprve napodruhé. Lékařská pomoc přišla pozdě. Třicetiletá služka Žofie Hofmannová, devítiletý Isidor a tříletá Anna byli již po smrti. Čtyřicetiletý otec Rudolf, třiceti sedmiletá matka Žofie a šestiletý Josef ještě žili, ale byli těžce zraněni. Otec zemřel téhož dne. Žofie ještě tři dny bojovala o život. Jediný Josef svůj boj vyhrál. V místnosti byla ještě sedmiměsíční dcera sedláka Marie. Té naštěstí vrah neublížil.

Okamžitě se rozběhlo pátrání, které nemělo v dějinách mladé republiky obdoby. Kašpar si vraha dobře prohlédl. Tvář si podle něj kryl podšívkou z kabátu, na sobě měl uniformu a ryšavé vlasy. Vyšetřující četníci nasadili psa a ten brzy našel stopu. V lese našli důležitý důkaz. Kus podšívky, kterou měl vrah kolem tváře.

Další vesničan se přihlásil s tím, že v noci po něm někdo v lese hodil sekeru. Když četníci prohledali místo útoku našli ji zaraženou v kmeni stromu. Byla ještě celá od krve. Nejdůležitější ovšem bylo svědectví jedné selky. Ta z popisu vraha, který dal Kašpar, poznala možného vraha. Prý to mohl být čeledín známý jako Rotkopf  (Rudohlavec) čili Franz Sandtner.

Franz Sandtner byl ale v té době na vojně v Prešově. Přišlo se však nato, že voják měl v té době volno. Jakmile se vrátil k útvaru, byl okamžitě zadržen. Na jeho uniformě chyběla podšívka, měl u sebe větší množství peněz a zlaté hodinky s iniciály R. D. tedy Rudolf Döllner. Sandtner okamžitě skončil v posádkové šatlavě.

Kdo byl vlastně Franz Sandtner? Jeho matka byla tulačka a malý Franz se jí narodil roku 1903, když si odpykala trest za krádež ve vězení v Mostě. Když byli chlapci dva roky, otrávila se. Franzův otec byl původně houslař, propadl však alkoholu, stal se tulákem a o chlapce nejevil zájem. Hoch se ocitl v klášterním sirotčinci v Kadani. Nebyl právě nejlepším chovance. Několikrát propadl a ve třinácti letech se pokusil uškrtit řádovou sestru.

Ani poté nesekal latinu. Byl častým klientem věznic, většinou za krádeže a rvačky. Naposledy by ve vězení za loupežné přepadení v roce 1924. Odtud byl odeslán rovnou na základní vojenskou službu do Prešova. Mezi tresty pracoval jako kočí. Pro vyšetřovatele bylo dalším kamínkem do mozaiky celého případu to, že Sandtner pracoval tři měsíce u Döllnera a nerozešli se v dobrém.

Policie zajistila pro přepravu vraha celý vagón. V republice propuklo doslova šílenství a byly obavy nejen ze senzacechtivých novinářů, ale i obyvatel, kteří by chtěli vraha lynčovat. Cestou Sandterovi došlo, kam jedou a začal spontánně vypovídat. Předpokládal, že je na statku 50 000 korun. Před útokem na něj ukradl ve vsi sekeru a kladivo a během útoku se na peníze ptal. Z výsledku byl ovšem zklamán. Na statku se zmocnil jen zlatých hodinek s monogramem, 270 korun, šesti vajec a půl kilovou hroudy másla. Po útoku byl tak znaven, že v lese usnul.

Ve vyšetřovací vazbě svůj příběh změnil. Vyšetřující soudce se před ním neopatrně zmínil, že tulák Karl Kronhöfer zanechal své sestře dopis, ve který se ji svěřoval, že musí zmizet z republiky, protože někoho zabil. Sestra předpokládala, že on je vrah z Doyscherhofu, a dopis donesla na policii. Sandter se pokusil udělat z tuláka spolupachatele. Policie však zjistila, že se Kronhöfer nacházel v době vražedného řádění jinde.

Soud měl nad vrahem, který ničeho nelitoval a dokonce prohlásil, že kdyby věděl o Kašparovi, jeho dědovi a čeledínovi, zbavil by se jich také. Jak bylo zvykem, požádal Sandtner o milost prezidenta republiky T. G. Masaryka. Ani ten však nenašel nad chladnokrevným vrahem smilování, a tak byl Sandter ve věku dvaceti čtyř let na dvoře Divizní věznice v Plzni               30. června 1927 oběšen. 

Döllnerovi hospodařili na svém statku až do konce války. Kašpar v roce 1943 padl na Východní frontě a zbytek rodiny byl po roce 1945 odsunut. Později se statek ocitl v pohraničním pásmu a dnes z místa tragédie zbylo jen pár kamenu.

Témata:  krimi,  Sudety,  Československo,  policie,  vražda