Z hazardního hráče se stal sériový vrah. "Monstrum z Ligurie" prozradilo mýto

Bilancia se narodil v roce 1951 v Potenze. Otec byl vážený státní úředník. Chlapec měl v dětství zdravotní problémy, a do dvanácti let se v noci pomočoval. Matka, místo aby mu byla oporou. jej veřejně zesměšňovala, a chlapec ji začal nenávidět. Brzy začal z domova utíkat a v 15 letech zmizel z domova úplně.

Začal si po vzoru drsných amerických hochů říkat Walter a zpočátku se živil poctivě. Vystřídal povolání jako opravář, poslíček nebo uklízeč, ale brzy zjistil, že nejsnadnější cestou k penězům je zločin a hazardní hry. Odseděl si několik trestů za loupežná přepadení. Nikdy však při těchto činech nepoužil násilí. Vše se změnilo až v roce 1997.

Dne 16. října 1997 pozval do svého domu v Janově kumpána Giorgio Centanara. Hra se pořádně rozjela a Bilancia v ní ke svému vzteku prohrával. Částka nebyla nijak závratná. Asi 185 000 lir tedy 10 000 korun. Walter však přišel na to, že jeho spoluhráč prohrával. Vrhl se na něj a pomocí lepicí pásky jej uškrtil. Po té zavolal policii. Té vylíčil, že se jeho kamarád najednou zhroutil a zemřel. K jeho překvapení tomu policie uvěřila a Centanarovu smrt uzavřela jako náhlou srdeční příhodu.

Walter přišel nato, že se vraždou dají snadno řešit problémy. Dva dny po „infarktu“ Centanara se vydal vyřešit i dluh 13 milionů lir, který měl u místního lichváře. Zastřelil jej i s manželkou a zničil veškeré směnky. Jako gambler potřeboval ovšem i něco na svého koníčka. Tři dny po vraždě lichváře, 27. října 1997, se proto vloupal do domu zlatníka. Zlatník a jeho žena jeho návštěvu nepřežili. Zlatníkovi peníze se však brzy rozkutáleli a již o měsíc později přepadl směnárnu ve městě  Ventimiglia. Ukradl 45 milionů lir a vzal si i směnárníkův život.

Walter později tvrdil, že vraždit se mu prostě zalíbilo. Zatímco pro jeho první oběti existoval nějaký motiv, po nich už se Bilancia utrhl ze řetězu úplně. Začal vraždit prostitutky. Později vyšetřovatelům tvrdil, že to bylo kvůli tomu, že chtěl vyčistit ulice. Realita však byla podle psychiatrů taková, že jej vraždy žen prostě vzrušovali.

Dne 9. března 1998 zavraždil albánskou prostitutku. Poté následovali její kolegyně z Ukrajiny a Nigerie. V opravdu krvavá jatka se 24. března 1998 změnilo povyražení s transsexuální kněžkou lásky Lorraine. Když jej orálně uspokojovala, vyrušili je dva strážníci. Ty Bilancia oba zastřelil. Poté se pokusil odstranit Lorraine. Ta však přežila a vraha popsala. Důležitou stopou bylo, že jezdil v černém Mercedesu. Ten byl viděn i na dalších místech činu.

Bilancia si uvědomil po další loupeži ve směnárně, že policie, je mu zřejmě na stopě. Protože však jeho touha po krvi byla silnější než on, odstavil pouze svůj Mercedes, a v běsnění pokračoval jiným způsobem. Za dalšími oběťmi se vydal vlakem.

Nějak se mu podařilo získat univerzální klíč, který u sebe mívají průvodčí. Dne 12. dubna 1998 si otevřel v rychlíku z La Spezie do Benátek toaletu a zastřelil nic netušící Elisabettu Zoppettiovou. Jako suvenýr si vzal její jízdenku. O týden později podobně přepadl ve vlaku z Janova do Ventimiglia opět na záchodě vlaku Maria Angelu Rubino. Tu střelil přímo mezi oči. Tělo mladé ženy v černém spodním prádle jej vzrušilo a uspokojil se nad ním. Stopy DNA nalezené na místě budou později klíčovým důkazem proti němu.

Poslední obětí šílence se stala obsluha benzínové stanice u městečka Arma di Taggia. Muž mu odmítl dát benzín na dluh, a tak jej Walter zastřelil, okradl jej a ujel ve svém Mercedesu. To už se ovšem nad ním začala stahovat smyčka. Policie si dala všechny indicie dohromady a došlo ji, že na severu Itálie řádí jen jeden vrah.

Identitu vraha dodal policii náhodně bývalý majitel Bilanciova Mercedesu. Došlo k administrativní chybě, a nedošlo k přepisu vozidla v registru. Bývalému majiteli chodily neustále pokuty za nezaplacené mýto. Ten se obrátil na dopravní policii. Když si policista prohlédl foto nového majitele, a navíc zjistil, že se jedné o černý Mercedes, okamžitě na něj upozornil.

Policie zatkla Bilanciho 6. května 1998 v jeho domě v Janově. Ten zpočátku mlčel. Brzy se začaly množit důkazy proti němu. Vedle DNA to byla i daktyloskopie, otisky dezénu kol jeho vozu na místech činu a především balistické testy jeho zbraně. Po několika dnech a předložení všech fakt se Walter zlomil. Přiznal se k sedmnácti vraždám.

Roku 2000 byl po jedenáctiměsíčním soudním stání odsouzen k třinácti doživotním trestům a dvaceti letům navíc. Ve vězení se Walter chová vzorně. Vystudoval účetnictví a dnes studuje managment cestovního ruchu. Roku 2017 dokonce dostal vycházku a mohl navštívit hrob svých rodičů… Co na to říkali příbuzní jeho oběti, nebylo k publikování.  

Témata:  krimi,  vražda,  policie Itálie,  Itálie,  kriminalita,  Mercedes-Benz,  Donato Bilancia