reklama

Populární obhájce sociální spravedlnosti a komentátor deníku New York Daily, Shaun King, nedávno napsal úvodník, v němž deklaroval, že IS nejsou muslimové, ale "zlí lidé odhodlaní k masakrům," poukazuje Blackmonová.

To samé podle ní tvrdí sami muslimové od momentu, kdy se zvěrstva páchaná IS dostala do západních médií. Věřící, protiterorističtí experti a vládní představitelé dlouho hledali slova, která by se hodila k popisu uvedené skupiny, přičemž mnoho z nich hlasitě prosazuje vyhýbání se jakémukoliv pojmu "islámský", připomíná odbornice.   

"Ať již debata o pojmech přinese cokoliv, je jasné, že jazyk hraje důležitou součást emotivního pobouření veřejnosti," varuje analytička.

Kdo definuje islám?

Z tohoto důvodu však Blackmonová urgentně nabádá veškeré nemuslimy, aby přestali tvrdit, že IS není islámský. "Milujeme naše muslimské bratry a sestry, ale blížíme se k nebezpečnému útesu, když fušujeme do tohoto teologického absolutismu u komunity, které nejsme součástí," soudí expertka s tím, že je třeba vzít v potaz i historickou roli kolonialismu a války proti teroru.

  • Komentář v originálním znění si můžete přečíst zde.

Drtivá většina muslimů podle odbornice nepochybně odmítá násilí ve jménu své víry a na tuto statistiku bychom neměli zapomínat. Blackmonová přesto pokládá otázku, zda většina může definovat identitu menšiny. Domnívá se, že většina nepochybně může odmítat a ostrakizovat menšinu, ale sebeidentitu nelze popřít, byť je důvod sebevznešenější.

Zmíněný Shaun King je dle analytičky muž se srdcem na pravém místě. Jeho stanovisko ohledně IS je především reakcí na prohlášení lidí, jako je americký moderátor Bill Maher, že islám rovná se IS, myslí si Blackmonová. Dodává však, že pokud nahradíme jedno kategorické tvrzení opačným, ničemu to nepomůže. "Pokud říkáme, že islám je náboženstvím míru, vychází to z naší lásky, ale není to uctivé k muslimské autonomii definovat sebe sama," poukazuje antropoložka.

V islámu není žádná nejvyšší autorita, zdůrazňuje Blackmonová. Konstatuje, že nemůžeme stavět jednu verzi islámu nad druhou, pouze protože cítíme, že je to pro nás dobré. Jediné, co můžeme, je hovořit o lidech vyznávajících islám, jelikož oni jsou svou vlastní nejvyšší autoritou, vysvětluje expertka.

"V západním myšlení je náboženská identita osobní volbou. K jakémukoliv náboženství se jedinec přihlásí, považujeme ho za jeho vyznavače," pokračuje odbornice. Doplňuje, že k tomuto označení můžeme doplnit jisté charakteristiky, například fundamentalista či nepraktikující, ale nikdy nepopíráme celkovou identitu, k níž se jedinec hlásí.

Kdo je muslim?

Podle Blackmonové můžeme nazvat IS skupinou militantních muslimů, ale nelze popírat identitu, kterou si zvolili, jen kvůli jejich militantnosti. Otázku, zda je jejich islám ten pravý, bychom neměli pokládat, konstatuje antropoložka s dodatkem, že není na nás nemuslimech, abychom soudili tuto víru.   

Uznávaný muslimský učenec Reza Aslan uvádí, že muslimem je ten, kdo o sobě prohlásí, že je muslim, připomíná expertka. Poukazuje, že Aslan je neústupný v tom, aby muslimové ani nemuslimové nepopírali jazyk, který IS používá k vlastní definici, ale zároveň poukazuje na tendenci mnoha lidí ze Západu preferovat onu násilnou definici a zároveň ignorovat většinu, která se k islámu hlásí a násilně nejedná.  

"Je částečně pravdou, že IS jsou muslimové. Je také pravda, že muslimy jsou desetitisíce (lidí), kteří proti nim bojují, i desetitisíce obětí IS. Ti všichni jsou také muslimové," cituje antropoložka Aslanova slova.  

Zásadní otázka tedy dle Blackmonové zní, zda militantnost IS reprezentuje všechny muslimy. Odpovídá, že zcela jistě ne. Po celém světě můžeme vidět vysoké projevy muslimské averze vůči IS, především pak v zemích, kde skupina páchá většinu svých násilností, uvádí odbornice. Dodává, že pokud muslim řekne, že IS není islám, musíme mu věřit, jelikož nám sděluje, že na IS neshledává žádný prvek své vlastní islámské identity.

I ti nemuslimové, kteří se cítí jako spojenci muslimů, však podle expertky musí být opatrní, pokud jde o ostrá stanoviska ohledně staletého složitého systému víry, byť její vyznavače považují za přátele. Namísto toho, abychom zabředli do teologické argumentace, pro níž nemáme kvalifikaci - byť nám třeba zní dobře - bychom měli hovořit o nátuře lidí z muslimské komunity, doporučuje Blackmonová. Svůj komentář uzavírá konstatováním, že pokud chceme vytvořit skutečně pluralitní společnost, musíme vzájemně jednat s lidmi, nikoliv s koncepty.