Dva největší mýty o protestech v Rusku? Politoložka vyvrací mylné představy

Volby nic nezmění, lidé jsou pasivní

Oba výše uvedené názory jsou podle expertky založeny na chybných předpokladech. Předně operují s tím, že když aktuálně v ulicích nedemonstrují miliony lidí, nebude tomu tak ani v blízké budoucnosti, uvádí Schulmanová. Dodává, že za politický protest pak považují výhradně situaci, kdy se protestující lidé vyjadřují čistě k politickým otázkám.   

"Takové pohledy nedokážou objasnit současné protestní hnutí v Rusku, ani předpovědět, jak se bude vyvíjet," deklaruje politoložka. Poukazuje, že uvedené koncepce současně pouze předvídají, k čemu zdánlivě nemůže dojít - tedy k masovým protestům - a zároveň snižují aktivitu, k níž momentálně dochází, jako nehodnou pozornosti.  

Veřejné nálady nazírané skrze ruskou chybnou sociologii jsou podle Schulmanová jen vágní reflexí obrazu v temném zrcadle. Skutečnost, že Rusové nedisponují žádnou legální cestou, jak se mohli ucházet o veřejné úřady, vede občany k pasivitě - dokonce považují za obtíž jít volit proti těm, kdo jsou nyní u moci, vysvětluje politoložka. Doplňuje, že volby se nekonají často, výběr kandidátů není atraktivní a neexistuje jasné spojení mezi volebními výsledky a změnami ve skutečném životě. "V souladu s ruskými zákony nemají parlamentní volby vliv na složení vládnoucího režimu," deklaruje expertka.

Rusové tak většinou netouží účastnit se "s vidlemi a sekerami" násilných nepovolených demonstrací, nepokojů a davových shromáždění, pokračuje odbornice. Důvod spatřuje ve dvou věcech: Předně státní represivní mašinerie nastavila za takové aktivity vysokou cenu. Druhým důvodem pak jsou především sociální a demografické faktory. Na rozdíl od mnoha zemí totiž většinu ruských aktivních občanů netvoří mladí lidé, ale čtyřicátníci, u nichž je méně pravděpodobné, že vyjdou do ulic a budou se chovat násilně a kteří již chtějí protestovat čistě legální cestou, soudí politoložka.

"Jak to vypadá v praxi?" pokládá si otázku expertka. Vysvětluje, že občané jsou nespokojení s rozhodnutími, která přímo ovlivňují jejich životy a jsou činěna bez jejich přímé či nepřímé účasti. Vyjma globálních otázek, jakou bylo například rozhodnutí Kremlu anektovat Krym, se tato nespokojenost týká primárně rozhodnutí místních orgánů kupříkladu o bourání budov, likvidaci parků, zavírání místních firem, zvyšování poplatků za služby či zavádění nových daní, poukazuje Schulmannová.

"Takové případy podnítily všechny nedávné významné protesty řidičů kamionů, zemědělců, osob s hypotékami a odpůrců nepopulární vládní výstavby, placeného parkování, nelegálních rekonstrukcí a podobně," konstatuje odbornice. Zdůrazňuje, že každý takový případ demonstruje ten samý politický fenomén - lidé nahněvaně reagují na rozhodnutí, která nejsou učiněna v souladu s jejich zájmy.

Postsovětská mentalita

Zatímco tzv. horizontální protesty řidičů kamionů či farmářů i cílené protesty zaměřené na specifickou oblast, park či firmu byly relativně přímočaré, situace se zkomplikovala na regionální úrovni, poukazuje Schulmanová. Vysvětluje, že z důvodu snah federálních institucí vyhnout se nepříjemným konfliktním tématům je taková agenda svalována především na regionální úřady, řešení praktických otázek i případných protestů záleží výhradně na postoji regionálních představitelů.       

"Navzdory řečem o uniformitě se způsoby vlády v regionech široce liší," píše politoložka. Dodává, že lidé na Severním Kavkazu se řídí vlastními přísnými zákony a situace je jen o málo lepší pro obyvatele jižních regionů Rostov a Krasnodar. Ve velkých městech ve středním Rusku a na Sibiři však úřady mají jistou zodpovědnost vůči veřejnosti a nemohou volně užívat represivní opatření, zatímco města na severozápadě země jsou tradičně nejvíce opozičně naladěna, uvádí expertka.     

Občanská pozornost by v Rusku dle názoru odbornice mohla posílit při současném ústupu od paternalistického hospodářského modelu, v němž každý občan cítí nárok na jistou státní dávku. "Lidé si již začali uvědomovat, že jim nejen nikdo nedá nic zadarmo a za všechno platí. Občané navíc neustále platí na všech frontách - vysoké daně, množství poplatků, drahé bydlení, služby, parkovné a mýtné," tvrdí Schulmannová, podle níž si vláda bere peníze od občanů na každém rohu.     

"V momentě, kdy se toto vědomí zakoření a nahradí sovětskou představu občana jako dítěte, které dostává sladkosti od svého laskavého otce - státu - poskytne to pevný základ pro skutečnou občanskou obezřetnost," deklaruje politoložka. Podle ní jde totiž občanská obezřetnost nerozlučně ruku v ruce se statutem daňového poplatníka.   

Témata:  Rusko,  Vladimír Putin