reklama

V malém táboře žije celá řada etiopských a eritrejských žen, které připravují injery, chlebové placky, na oběd. Dřevěná bouda je uvnitř lemovaná matracemi, příslušenství visí v igelitových pytlích. Etiopská migrantka Sara (26) chystá mrkev, čočku a brambory do guláše, který vaří pro 60 žen v táboře.

„My se vzájemně podporujeme, žijeme spolu, milujeme se navzájem. Je to dobré," říká bývalá studentka, která před devíti lety uprchla z Eritreji, a přes Turecko, Řecko se dostala až do Francie. Sara se cítí v Norrent-Fontes bezpečně. Tyto její zkušenosti kontrastují s tím, co prožila v „Džungli" v Calais, kterou právě úřady srovnávají se zemí.

Rozlehlý a zchátralý tábor v Calais se stal domovem lidí, kteří prchají před válkou a chudobu v Africe a na Středním Východě. Podle Sáry je to „nejhorší místo na Zemi". Francouzská vláda už uvedla, že tábor, kde žije asi 6500 migrantů, z humanitárních důvodů uzavírá. Plánuje je přemístit do 450 center po celé Francii.

Většina migranti v táboře čeká na šanci dostat se do Velké Británie, kam je táhnou vyhlídky na lepší život, větší počet pracovních příležitostí a i fakt, že ovládají anglický jazyk, a pravidelně se proto pokouší propašovat do nákladních automobilů nebo vlaků směřujících do Velké Británie. Je proto pravděpodobné, že se celá řada migrantů bude přemístění bránit a odejde do některého z dalších táborů v severní Francii.

I když v v přilehlé části tábora v Norrent-Fontes žije zhruba 100 mužů, říká Sara, která hovořila s novináři z agentury Reuters pod podmínkou, že bude použito pouze její křestní jméno, že se zde cítí v bezpečí. „Nebojíte se tu pohybovat ve tmě. Nikdo se vás nebude snažit napadnout. Nikdy jsme neslyšely o nějaké ženě, která by byla napadena," vysvětluje.

Několik charitativní pracovníků řeklo Thomson Reuters Foundation, že mnoho migrantů z Džungle se prostě rozptýlí do okolní krajiny a později se vrátí do Calais, aby navázali na své pokusy dostat se přes kanál La Manche.

Sara očekává, že migranti z Calais dorazí i do Norrent-Fontes a bojí se, že tam není dost místa, aby v táboře mohli všichni žít. „Samozřejmě očekáváme, že přijdou, ale je to tu velmi přeplněné," řekla a dodala, že má strach, že orgány nakonec uzavřou i tento tábor.

Magda (24) přijela do Calais po dlouhé cestě z etiopského hlavního města Addis Abeby, ale rychle se přestěhovala raději do Norrent-Fontes, protože se bála o svou bezpečnost. „Žije tam tolik lidí (v Calais), tolik chlapců. Když jdete dolů na silnici budou s vámi mluvit a vy uslyšíte, že znásilnili několik dívek," tvrdí Magda. „Kvůli tomu, že se nedomníváme, že je tam pro nás bezpečno. Zde nemáme žádný problém." To by se ale brzy mohlo změnit. Ženy mají strach, že se po příchodu migrantů strhne lavina znásilňování a útoku.

Tábor Norrent-Fontes je podporován místními dobrovolníky, kteří poskytují jídlo a oblečení. Postavili tu dřevěnou boudu, kde ženy spí, a zajišťují, aby obyvatelé každý den navštěvovali veřejné sprchové kouty.

I když je menší tábor pohodlnější než Džungle, Sara říká, že tábor je pro ni jen dočasný domov, je rozhodnuta studovat práva v Británii, aby mohla pomáhat ženám a migrantům, kteří používají stejný osud jako ona. Povzbuzeni příběhy přátel, kteří úspěšně odešli do Británie se migranti střídavě snaží každou noc proklouznout na nákladní automobily, varuje Sara.

„Nejtěžší je, pokud nepřekročíte kanál rychle. Když tady žijete delší dobu, budete se tu nudit, to je třeba zdůraznit," řekla. „Pořád si říkáte, že dnes nebo zítra, možná za týden, se vám podaří projít," dodává.