Putin začal fušovat do dění v Egyptě. O co prezidentovi vlastně jde?

Na rozdíl od úzkých vazeb na syrský režim, které sahají až do toku 1970, neměla Moskva žádnou podstatnou roli na Blízkém východě od roku 1972. Proč se tedy teď vrací? V obecné rovině je jasné, že ruský prezident Vladimir Putin chce napadat představu o světovém řádu pod vedením USA a návratu multipolárního světa. I když zasáhl v Gruzii a na Ukrajině, zdá se, že není ochoten zahájit širší válku tím, že napadne východoevropské státy, které jsou již členy NATO. Na Středním východě však Putin může podkopat západní vliv, a získat pro sebe moc - bez rizika, že vyvolá válku se Západem, nastiňuje dění server Foreign Policy.

Rusko se prý na Blízkém východě snaží využít averzi Západu vůči teroristům a na straně druhé porušování lidských práv. Konflikt mezi těmito cíli vede k problémům v západní zahraniční politice. A to Moskvě otevírá politický prostor, ve kterém může investovat do represí a ignorovat demokracii, píše FP. Server také připomíná, že Moskva jednoznačně podporuje současné autoritářské režimy v Damašku, Káhiře a Tobrúku, které vykresluje jako valy proti šíření radikálního islámu.

Rusko využívé každé mezery ve vztazích Západu a jeho spojenců

Egyptské vládě dodává Rusko od roku 2013 zbraně, využilo tottiž neochotu USA, které se obávala, že by mohly být využity pro represi tamní politické opozice. „I když je Egypt i nadále mnohem více závislý na finanční podpoře z Washingtonu než z Moskvy, tato akce je příkladem ruské strategie pro využívání všech švů mezi Spojenými státy a jeho regionálními spojenci, kde se Washington rozhoduje mezi bezpečností a lidskými právy," píše se v komentáři.

Totéž se pak děje i v Libyi a Sýrii. Právě v Sýrii, navzdory zvěrstvům a porušování lidských práv ze strany syrské vlády, nebyl Západ schopen vysvětlit, jak se zbavit režimu Bašára Asada, aby na druhé straně nedošlo k nárůstu islamistické anarchie. Putin tuto mezeru zaplnil bezvýhradnou podporou Asada. A to podle serveru zvyšuje také vliv Ruska a Íránu, jediné zemi, která také má páky iniciovat Asadův odchod. „Pokud jde o Libyi, investovaly Spojené státy do vlády národní dohody, založené v Tripolisu, která se snaží sjednotit rozdělenou zemi. Problém je v tom, že separatistická vláda v Tobruku ve východní Libyi, která je podporována Egyptem a Spojenými arabskými emiráty, s tímto spojením nesouhlasí," vysvětluje FP.

Je Putin strategickým mozkem, nebo bezohledným hráčem?

Po kotrmelcích ve vztazích s Tureckem, Rusko po červnovém pokusu o puč podpořilo tureckou vládu a zrušilo sankce. A Západ teď musí řešit složitou situace člena NATO, jehož prezident vyznává politickou filozofii, která má mnohem více společného s Putinovými názory, než s demokratickými hodnotami, které má NATO chránit. Ale přestože se Putin pokouší ovlivňovat dění v blízkovýchodní politice, na druhou stranu prý není nutné jeho vliv přeceňovat. „Je Putin strategickým mozkem, nebo bezohledným hráčem? Skutečnost je prozaičtější. Ano, Rusko zaznamenalo v tomto roce diplomatické zisky, a to zejména ve východní Libyi a Turecku, a podporuje Asada, ale zároveň to pro Rusko bude znamenat vážné dlouhodobé ekonomické náklady," píše FP.

„Jak každý demagog ví, jediný způsob, jak udržet si moc vygenerovanou z ničeho, je přikládat pod plameny věčného konfliktu, na kterých je tato strategie závislá. Ale když si uděláte ze Západu trvalého nepřítele, nemůžete být překvapen, když přijdou ekonomické sankce a když se projeví obecná ostražitost ze strany západních firem ohledně investování ve vaší zemi," vzkazuje server Putinovi.

Teď Rusko boduje, brzy se mu to ale může vymstít

Je prý možné, že Putin věří, že mu jeho akce na Blízkém východě mohou přinést vliv, který by mu mohl pomoci při jednání o zrušení sankcí, a to navzdory skutečnosti, že ukrajinské i syrské sankce nejsou formálně propojeny. Ale je prý více realistické předpokládat, že Západ kvůli Putinově podpoře věčného konfliktu se Západem sankce nezruší – obzvlášť pokud se do Bílého domu dostane Hillary Clintonová.

„Pokud něco, tak Putin dostává Rusko do pozice, kdy musí stále více orientovat svou ekonomiku směrem k Číně, a pryč od Západu, což dává Pekingu značný vliv nad Moskvou. „Je také důležité si uvědomit roli klamu a blufování v ruské strategii. To je způsob, jak získat sílu z ničeho, ale je to podvodný druh síly, která v dlouhodobém horizontu zničí něčí důvěryhodnost," varuje FP.

O co se Putin vlastně snaží?

Měřit úspěch Putinovy strategie bude podle FP možné až v určitém časovém rámci - v roce 2016 Rusko na Středním východě boduje; v dlouhodobém horizontu to ale může způsobit škodu ruské ekonomice tím, že dojde k rozbití vztahů se Západem. Již tak trpící ruská ekonomika, která doplácí na nízkou cenu ropy, si může jen stěží dovolit, aby se odpojila od západních kapitálových trhů a investic, myslí si server.

Zároveň je prý ale možné, že pohlížet na Putinovu strategii věčného konfliktu optikou mezinárodního úspěch je zcela špatný způsob. „Strategií možná je získat sílu, ale zájmem stratéga by mohlo být získat sílu doma. Věčný konflikt jednoznačně pomáhá – Putinova podpora mezi Rusy ho udrží v Kremlu, zatímco země kolem něj hnije," dodává FP.

Témata:  Rusko,  Vladimír Putin